Život jako na přehlídkovém molu

Před časem jsem vedl s jedním člověkem zajímavý rozhovor. S lehkým úsměvem si mě ten dotyčný dobíral slovy: "Vy věřící, si musíte stále připadat jako na přehlídkovém molu, jdete po něm a bezustání vás jednočlenná porota – váš Bůh přeměřuje a hodnotí."

Je nás na světě už osm miliard a na otázku, jak může Hospodin, tedy ta všeobjímající síla života i vesmíru, jak může vše sledovat a vnímat – na to samozřejmě ani já nemám odpověď. Však také nikdo nedokáže, moji milí, vše ohledně víry dost dobře vysvětlit a ozřejmit. Jediné, na čem se s takzvaně nevěřícími lidmi shodneme, je skutečnost, že my samotní každý den a vlastně i každou vteřinu hodnotíme, co se nám v životě líbí, co nám vyhovuje a hlavně, co vše nás ohrožuje. I ve spánku nad tím vším přemítáme. Je to ale pouze vždy jen náš úhel pohledu. Samozřejmě nás zajímá, jak vidí svět i druzí lidé a jsou nám inspirací a podnětem. Pro věřícího člověka, by ale především mělo být tím nejpodstatnějším měřítkem, otázka – jak nás vidí Bůh. Ve zkratce řečeno: "Zda se mu líbíme…"

Prorok Ezechiel v dnešním biblickém čtení naráží na tíživou situaci Božího lidu, kdy mnozí a mnozí Izraelci vyjadřovali nelibost se situací, v níž se jako národ ocitli. Byli totiž tehdy zavlečeni do Babylónského zajetí. Vinili za to předešlé generace, a především vyčítali Hospodinu tvrdost trestu, který mají teď oni nést. Prorok na to reaguje tak, že vyzývá k návratu, tedy k odložení všech výčitek a příklon k vědomí víry, kdy je podle něj zapotřebí se nejprve obrátit.

A co znamená ono obrácení se? Když se modelka na přehlídkovém molu ladně obrátí a jde zpět, je to součást jejího představení, však také i ono molo někde končí a ona nemůže jít donekonečna stále krásným krokem vpřed.

Podobně je tomu i v našem životě, sice mnohdy nám třeba může připadat, že jen tak rychle běžíme životem a někdy klopýtáme a různě kulháme. Ovšem jednou, dříve nebo později, také i my dojdeme na ten svůj konec, to jediné je jisté. Obrátit se v tom duchovním rozměru znamená uvidět cestu, kterou jsme prošli a vnímat chyby, které jsme učinili. K oné výzvě "obraťte se" přidává prorok i další "odvraťte se" tedy přikloňte se k prameni dobra a života.

Hodnotit sebe a druhé lidskými měřítky je sice pohodlné a snadné, ale ono to nedává jasnou a zřetelnou oporu pro život. Víra, nebo chcete-li důvěra, v Boží pohled, může třeba mnohým připadat, jako zbytečná berlička, ale pokud člověk alespoň jednou v životě na sobě uctí Boží pohled, pochopí, že se nedá tak docela vymazat a skrýt. Je jistě otázkou, zda chceme vnímat Hospodina, jako přísného soudce. Kristus nám ovšem, sestry a bratři, přibližuje Boha, jehož pohled se dá spíše přirovnat k laskavému Otci, který nám dává čas a provází nás životem s velkou trpělivostí.

A který z těch dvou synů z dnešního Ježíšova podobenství splnil vůli svého otce? Samozřejmě, že ten první, který sice remcal, ale nakonec na vinici pracovat šel. To je jednoduchá otázka a jednoduchá odpověď. Složitější je, že ani jeden ze synů se nezachoval vzorně. Přísně řečeno oba dva projevili značné nedostatky ve svém vztahu k otci, jasně se ukázal kaz na kráse.

Bůh Otec z nás nepotřebuje mít 100% "nádherné modely", ale ty, kteří najdou sílu k obrácení a odvrácení se od zlé cesty činů i naší nečinnosti.

Každý den jsme znova a znova povoláni na vinici ne k přehlídce, ale k práci, která vyžaduje jistý odstup od přeměřování, co se nám osobně líbí a příklon k úvahám a následným skutkům, co vše po nás vyžaduje Bůh Otec.

Kéž v radosti a síle uneseme, setry a bratři, dnešní den a také i kroky dnů příštích. Amen

První čtení z Písma: Ezechiel 18, 1.29-32

Stalo se ke mně slovo Hospodinovo: "Dům izraelský říká: » Cesta Panovníkova není správná. « Mé cesty že nejsou správné, dome izraelský? Nejsou to vaše cesty, jež nejsou správné? Proto budu soudit každého z vás, dome izraelský, podle jeho cest, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se a odvraťte se ode všech svých nevěrností a vaše nepravost vám nebude k pádu. Odhoďte od sebe všechny nevěrnosti, jichž jste se dopouštěli, a obnovte své srdce a svého ducha. Proč byste měli zemřít, dome izraelský? Vždyť já si nelibuji ve smrti toho, kdo umírá, je výrok Panovníka Hospodina. Obraťte se tedy a budete žít."

Druhé čtení z Písma: Filipským 2, 1-6 (+2, 7-13)

Je-li možno povzbudit v Kristu, je-li možno posílit láskou, je-li jaké společenství Ducha, je-li jaký soucit a slitování: dovršte mou radost a buďte stejné mysli, mějte stejnou lásku, buďte jedné duše, jednoho smýšlení, v ničem se nedejte ovládat ctižádostí ani ješitností, nýbrž v pokoře pokládejte jeden druhého za přednějšího než sebe; každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí.

Evangelium: Matouš 21, 28-32 (+21, 23-27)

Co myslíte? Jeden člověk měl dva syny. Přišel a řekl prvnímu: » Synu, jdi dnes pracovat na vinici! « On odpověděl: » Nechce se mi. «Ale potom toho litoval a šel. Otec přišel k druhému a řekl mu totéž. Ten odpověděl: » Ano, pane. « Ale nešel. Kdo z těch dvou splnil vůli svého otce?" Odpověděli: "Ten první!" Ježíš jim řekl: "Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království. Přišel k vám Jan po cestě spravedlnosti, a vy jste mu neuvěřili. Ale celníci a nevěstky mu uvěřili. Vy jste to viděli, ale ani potom jste toho nelitovali a neuvěřili mu."