Zažít zkušenost záchranné sítě

Říká se, že s příchodem nových technologií, budeme muset být velmi obezřetní na to, co vidíme a slyšíme ve virtuálním světě. Už dnes můžeme vidět záznamy, které jsou zcela smyšlené. Nové nahrávky umí dokonale napodobit lidský hlas i podobu člověka. Můžeme tedy snadno vidět ze záznamu, jak lidé říkají a dělají něco, co ve skutečnosti nikdy neřekli a neudělali. I dávno zesnulého člověka můžeme vidět v nově upraveném videu. Třeba takový Karel Gott, který zemřel před více, jak pěti lety může teď jeho virtuální hologram nazpívat zcela novou píseň. Nebo naopak říci něco nepravdivého a velmi, velmi zlého.

Zkrátka měli bychom být hodně obezřetní, komu a čemu věříme. Bohužel se navíc nemůžeme tak docela spolehnout ani na skutečnost všech pěti smyslů, které máme, nebo náš rozum a nedokonalou paměť. Vše kolem člověka a v něm vždy bylo a je velmi křehké.

Prorok Izajáš ve své knize, jak jsme si dnes četli, popisuje, že spatřil Panovníka Hospodina. Byl to sen, či skutečnost? Těžko to můžeme hodnotit, sám Izajáš si byl vědom, Hospodina nelze vidět a zůstat na živu. Přesto prorok Izajáš předkládá své svědectví. Nebo spíše své vysvětlení, proč uvěřil, že viděl, slyšel a ujal se pověření od Boha a dobrovolně přijmul úkol být Hospodinovým prorokem.

To dění, které Izajáš prožil, je datováno rokem, kdy král Uzijáš zemřel. Což není tak docela okrajový údaj. Dovolím si biblické z dějepravy připomenout, že tento judský král byl vnímán vcelku pozitivně. Upevnil království hospodářsky a vojensky, ale protože se mu dařilo hodně, tak bohužel zpychnul. Jeho nezdravé sebevědomí jej dovedlo k tomu, že vešel do Hospodinova chrámu a chtěl namísto kněží sám pálit kadidlo na zlatém oltáři. Když byl kněžími upozorněn, že takové počínání je v rozporu s učením Tóry, místo aby své pochybení uznal, tak se rozběsnil. Chtěl kněze tvrdě ztrestat, ale zabránilo mu v tom na čele znamení malomocenství, na které později i zemřel. Izajáš smrt svého krále připomínal tedy s jistou pokorou. Izajáš nechtěl jít ve šlépějích krále Uzijáše. Nechtěl si přisvojit nějakou roli, která by mu nepříslušela. S velkou pokorou ale věřil, že jeho život je spjat s živou službou Hospodinu.

Podobnou víru a pokoru projevil také i rybář Šimon v dnešním evangeliu. Když jej Ježíš po své promluvě před zástupem vyzval, aby zajel na hlubinu a spustil sítě, Šimon pronesl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Na tvé slovo spustím sítě… Jistěže to nebyl jen efekt Ježíšova slova, co Šimona přimělo Ježíše poslechnout. My ani nevíme, co přesně Ježíš u jezera kázal. Lukášovo evangelium se o obsahu Ježíšových slov vůbec nezmiňuje. Pár dnů ale předtím Ježíš uzdravil Šimonovu tchýni, když Ježíš pobýval v Kafarnaum – Šimon byl u toho. A právě proto Šimon se i přes únavu a nepraktičnost Ježíšova rybářského návrhu rozhodne poslechnout, protože Ježíše slyší a také jej vidí. Vnímá na sobě Ježíšův pohled, když mu říká o hlubině a síti. Šimon tedy slyší, vidí, vnímá, vzpomíná si na Kafarnaum a jistě má i možnost neuposlechnout, ale učiní tak, jak jej Ježíš nasměruje.

A v podobné situaci jsme také i my… Je důležité, co vidíme, slyšíme, na co se rozpomínáme a čemu a komu i přes naši křehkost věříme. A zda díky své víře prožijeme znova, znova něco jako zázračný rybolov. Rybolov, jehož podstatou není jen plná loď ryb a úspěchu, ale především Šimonova pokora a radost.

Šimon si ve svém vnitřním nastavení uvědomil, že ten, kdo jej doprovází na plavbě života a vybízí, aby jej následoval, je Bůh. A Šimon si uvědomil svou obyčejnost. To že je chybující, nedokonalý, a tedy i hříšný člověk. Nakonec i uvěřil, že se nemusí bát, že právě jeho si Bůh vybral, aby ve zmíněné pokoře a radosti nacházel sílu a pomáhal druhým – jako rybář lidí. Jako ten, kdo viděl, slyšel a zažil skutečnost záchranné sítě zvané víra, naděje a láska.

Tato záchranná síť je také i naší možnou službou života a je jen na nás, sestry a bratři, zda jí ve své svobodě budeme chtít dotknout a táhnout směrem k Boží milosti. Amen

První čtení: Izajáš 6, 1-8 (9-13)

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáš, spatřil jsem Panovníka. Seděl na vysokém a vznosném trůnu a lem jeho roucha naplňoval chrám. Nad ním stáli serafové: každý z nich měl po šesti křídlech, dvěma si zastíral tvář, dvěma si zakrýval nohy a dvěma se nadnášel. Volali jeden k druhému: "Svatý, svatý, svatý

je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy." Od hlasu volajícího se pohnuly podvaly prahů a dům se naplnil dýmem. I řekl jsem: "Běda mi, jsem ztracen. Jsem člověk nečistých rtů a mezi lidem nečistých rtů bydlím, a spatřil jsem na vlastní oči Krále, Hospodina zástupů." Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů. V ruce měl žhavý uhlík, který vzal kleštěmi z oltáře, dotkl se mých úst a řekl: "Hle, toto se dotklo tvých rtů, tvá vina je odňata a tvůj hřích je usmířen." Vtom jsem uslyšel hlas Panovníka: "Koho pošlu a kdo nám půjde?" I řekl jsem: "Hle, zde jsem, pošli mne!"

Druhé čtení: 1. Korintským 15, 1-11

Chci vám připomenout, bratří, evangelium, které jsem vám zvěstoval, které jste přijali, které je základem, na němž stojíte, a skrze něž docházíte spásy, držíte-li se ho tak, jak jsem vám je zvěstoval – vždyť jste přece neuvěřili nadarmo. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal, že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem, ukázal se Petrovi, potom Dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratří najednou; většina z nich je posud na živu, někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně.

Evangelium: Lukáš 5, 1-11

Jednou se na Ježíše lidé tlačili, aby slyšeli Boží slovo, a on stál u břehu jezera Genezaretského; tu uviděl, že u břehu jsou dvě lodi. Rybáři z nich vystoupili a vypírali sítě. Vstoupil do jedné z lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby odrazil kousek od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy. Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: "Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!" Šimon mu odpověděl: "Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě." Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly. Dali znamení svým společníkům na druhé lodi, aby jim přišli na pomoc. Oni přijeli a naplnili rybami obě lodi, že se až potápěly. Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: "Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný." Neboť jeho i všechny, kteří s ním byli, pojal úžas nad tím lovem ryb; stejně i Jakuba a Jana, syny Zebedeovy, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: "Neboj se, od této chvíle budeš lovit lidi." Přirazili s loďmi k zemi, všechno tam nechali a šli za ním.