Všichni toužíme po doteku Boha

Napadá mě otázka – jak dalece mě znáte? Jak dalece znáte, některého ze sousedů, který bydlí nedaleko vás? To všechno jsou otázky, na které poměrně snadno se dá odpovědět…

Když se nás někdo ptá na člověka, můžeme – nebo nemůžeme uvést jméno dotyčného, věk, bydliště a rozhodně nás nijak nezneklidní, že o dotyčném nevíme a nemůžeme vědět vše. Nevíme všechny důležité jednotlivosti ze života druhého člověka, jako například – kdo všechno byli jeho příbuzní, jaké kdo měl v dětství kamarády, učitele, co už všechno prožil. Do detailu známe jen pár lidí. Nejlépe však známe jen sami sebe, chtěli bychom říci.

V knize proroka Jeremjáše, jsme si ale dnes vyslechli připomenutí: "Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?"

Je pro nás nepochybně stále zneklidňujícím zjištěním, že z Božího pohledu neznáme tak docela my lidé ani sami sebe. Jen Bůh zkoumá naše nitro projasněným pohledem. My lidé, jsme úskoční i sami pro sebe. Hrajeme různé hry nejen před druhými a před Bohem, ale také nepochybně i sami před sebou. Mnohé různě zastíráme, nebo lépe řečeno – nejsme schopni se vidět vždy v jasnozřivém nadhledu. Apoštol Pavel k tomu v listu Římanům dodává: "Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. (Ř 7,18-19)

Plně ovládat své duchovní nastavení, neumíme, ale snažíme se být těmi, kdo jsou, jak píše prorok Jeremjáš, jako strom zasazený u vody. Tedy jako ti, kdo svými kořeny prorůstají ve vztahu k Bohu Otci a nabírají živiny, protože jak věříme, nemáme naději, jen pro tento život. Věříme v Kristovo vzkříšení. Co to znamená? Že v nás "roste" zvěst, kterou jsme si připomínali ve čtení prvého listu do Korintu a víme tak že: naše vina, slabost a smrt nemá nad námi své vítězné slovo.

Moji milí, dotýká se nás zvěst o vzkříšeném Kristu? Tedy svědectví o Boží lásce, která jde za hranice lidské malosti a ubohosti? Věříme tak evangeliu, které poznáváme jako sílu, jež posouvá naše srdce k Bohu?

Četli jsme před chvílí z evangelia příběh, v němž se na Ježíše tlačili různí lidé. Ti tehdy stáli o osobní kontakt s Ježíšem. Toužili se jej dotýkat všichni ti, kteří prožívali nějakou tíseň. Cítili, že z něj vychází síla uzdravení, která působila mocně – zachycovala velký dav.

Ta síla ovšem může působit i na nás. Tedy pokud si v sobě připustíme, že potřebujeme ve svém životě, abychom se v tom duchovním rozměru dotýkali své touhy po Bohu a připouštěli si, že bez něj jsme chudí, hladoví, ubrečení a vždy bez všeobecné lidské pochvaly – toto rozlišení vychází z Ježíšova čtyřnásobného slova evangelia, kdy říká zástupu své "běda". To slovo, které jsme si dnes vyslechli, je doprovázeno i čtyřikrát vysloveným "blaze vám". Ty dvě čtveřice "blaze vám" a "běda" vám nesou v sobě ujištění, že Boží pohled na naše nitro může přinést skutečnost proměny, poznání, které nás přesahuje.

Je ovšem na nás, moji milí, zda chceme slyšet, jak k nám Boží slovo prostřednictvím Krista promlouvá, zda jej chceme poznávat.

Je velkým darem života, že jsme, alespoň částečně poznali, že nás Bůh v Kristu doprovází zde během našich dnů. Je velkým darem, pokud se smíme opírat o důvěru, že i přes slabost našeho srdce, a ne zcela plnou ovladatelnost života, rozpoznáváme velikost Boží lásky.

Je před námi svědectví, že náš Nebeský Otec, Bůh, který nás zná dokonale i přes naši nevyléčitelnou chybovost a zapomnětlivost nás přijímá a posiluje tak náš niterný život. Takže nezní nám jen jakési "běda vám", ale také i "blaze vám", tedy jistá vyváženost, do níž jsme také i my zahrnuti a směřováni. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Jeremjáš 17, 5-10

Toto praví Hospodin: "Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, který neokusí přicházející dobro. Bude přebývat ve vyprahlém kraji, v poušti, v zemi solných plání, kde nelze bydlet. Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu. Bude jako strom zasazený u vody; své kořeny zapustil u vodního toku, nezakusí přicházející žár. Jeho listí je zelené, v roce sucha se ničeho neobává,

nepřestává nést plody. Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná? Já Hospodin zpytuji srdce a zkoumám ledví, já každému splatím podle jeho cesty, podle ovoce jeho skutků."

Druhé čtení: 1. Korintským 15, 12-20

Když se tedy zvěstuje o Kristu, že byl vzkříšen, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli.

Evangelium: Lukáš 6, 17-26

Ježíš sešel dolů a na rovině zůstal stát; a s ním veliký zástup lidu z celého Judska i z Jeruzaléma, z pobřeží týrského i sidonského; ti všichni přišli, aby ho slyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Uzdravovali se i ti, kteří byli sužováni nečistými duchy. A každý ze zástupu se ho snažil dotknout, poněvadž z něho vycházela moc a uzdravovala všechny. Ježíš pohlédl na učedníky a řekl: "Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží. Blaze vám, kdo nyní hladovíte, neboť budete nasyceni. Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát. Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle, máte hojnou odměnu v nebi. Vždyť právě tak jednali jejich otcové s proroky. Ale běda vám, bohatým, vždyť vám se už potěšení dostalo. Běda vám, kdo jste nyní nasyceni, neboť budete hladovět. Běda, kdo se nyní smějete, neboť budete plakat a naříkat. Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům."