Víš, kdo jsi? Víš to skutečně?

Kdo jsi? Jsi Boží dítě. Boží dcera, syn. A jaké jsi dítě? Co vše bys mělo vidět, slyšet a cítit od Boha Otce? Jaké jsou naše představy, tušíme. Tušíme občas také, jací bychom měli být podle těch, kteří žijí v našem dosahu. To ale nebude předmětem našeho rozjímání. My budeme především rozjímat nad Božím slovem, zvěstí, která je pro nás a o nás. Budeme, každý z nás u sebe, si klást znova a znova tu nejtěžší teologickou otázku, kdo jsem, o co usiluji, kam mě táhne zvyk, slabost, hřích. Co je a co není dobré, kdy na mě volá Bůh a kdy mě táhne jen moje představa, povrchnost a bohaprostá chuť žít "spokojený život". Víme, že jsme byli stvořeni k Božímu obrazu. Boží obraz se v nás má zrcadlit a to je důvod našeho životního příběhu. Někteří teologové říkají, že nejsme obrazem Božím, ale spíš vodní hladinou, která bývá rozčeřená a zoufale nepřesná v přenosu obrazu Boha Otce. Aby hladina našeho zrcadlení byla co nejklidnější, potřebujeme rozjímat, vstupovat do ticha. V tichu se pokoušet před Pánem otevřít, modlit se a ve svém koutku rozjímat. V této publikaci najdeme upravený ignaciánský postup pro rozjímání, kde můžeme přemítat nad devíti různými zrcadly. Vnímat s odstupem dosavadní návyky a nacházet potřebný posun ke zralejšímu životu Božího dítěte. Budeme číst z Písma. Nabídne se nám i jakýsi druh hagioterapie, tedy nazírání na text jako archetyp lidského chování. Při čtení Bible nepůjde jen o čtení historického textu. Nechceme si jen přiblížit dávné události, ale nalézt se v nich - být živou součástí. Opustit předporozumění významu i děje příběhu. Stát se jedním z pozorovatelů a dokonce přímým účastníkem děje. Použít svou fantazii, představivost a v identifikaci s některou z biblických postav, dopřát si posun v sobě. Připravme se, že někdy nám to půjde lépe, někdy hůř. Ale půjde to.