V Betlémské kapli o lidské zlobě a nenávisti

Milé sestry, milí bratři v Kristu, větou: "To je hrozné, co se dnes děje...," mě nedávno počastovala jedna zcela neznámá paní. Chtěla si povídat a trochu si i postěžovat. Docela určitě stejnou, nebo podobnou větu slyšíte v mnoha obměnách i vy… "To je hrozné, co se dnes děje." Ve své podstatě ona myšlenka, jež vyjadřuje roztrpčenou nespokojenost, je stará jako lidstvo samo. Zní na všech kontinentech a zřejmě i ve všech možných variantách a jazycích už odpradávna.

Dnes je 6. července 2024. Sešli jsme se v těchto prostorách Betlémské kaple, abychom si připomněli muže, který prožíval v mnoha ohledech značně odlišnou dobu. Náročnou a těžkou. Neznáme sice podobu Mistra Jana Husa, ale díky mnoha vyobrazením a velkému množství soch si jej jistě můžeme "nějak" představit. A jistě není překvapením, že jej všichni umělci vyobrazují sice v různých podobách, ale nikdy se Mistr Jan příliš neusmívá… Přitom je více než jisté, že také i Mistr Jan Hus samozřejmostí sobě vlastní uměl svá ústa otevřít i k úsměvu. Docela jistě neměl v sobě stále jen kritického ducha, i když podle všeho, kdyby mohl nyní reagovat na některá naše současná reptání, nebo celkově na naši dobu, podle všeho by nám dnes v mnohém ne tak docela rozuměl.

Věřím však, sestry a bratři, že jako skutečný Kristův učedník by Mistr Jan Hus také i pro nás měl i jisté pochopení. Člověku je naprosto přirozené, že když slyší o válkách a nepokojích, že vnímá společnost různě rozdělenou, a rozhodně to není něco, co by nás uklidňovalo.

Stejně tak i zprávy o přírodních katastrofách a různých neštěstích, to vše vede ke zjištění, že trvalý klid a pokoj se lidem vyhýbá obloukem.

V tom by Mistr Jan jistě neviděl cosi překvapivého. Velmi dobře znal evangelium, nejen verše, které jsme si dnes vyslechli, ale také i verše, které přímo předchází našemu textu. V této perikopě Ježíš varuje své učedníky, aby nebyli příliš vyděšení, až znovu uslyší o zlých dějích ve světě o válkách, hladu, nemocech. Různá zemětřesení jsou čímsi, co do světa lidí stále přichází. Vyrovnat se s tím je pro člověka velmi těžké, proto Ježíš o tom hovoří. A proto hovoří ještě o tom, co bývá pro nás daleko náročnější, tedy o situaci, kdy se setkáme napřímo a na vlastní kůži s lidskou zlobou a nenávistí…

To je totiž něco, co se Kristovým učedníkům nevyhýbá. Dokonce můžeme říci, že už od začátku je to něco, co křesťanství stále provází. V současnosti sice není křesťanství, alespoň u nás, nijak viditelně pronásledováno, ale není tak docela náhodou, že církve se obecně netěší kdovíjaké důvěře a pozitivnímu ohlasu v České společnosti. Nicméně zloba, odpor nenávist se občas projeví i ve zcela osobní rovině. To bývají ty nepříjemné okamžiky, kdy býváme také i my zavaleni lidským nepochopením, nepřijetím, zlem, které mívá mnoho podob. V takové zkoušce býváme, pravda, i různě zmateni a rozrušení. A bývá to často cosi, s čím nepočítáme, co bývá vůči nám někdy i velmi nespravedlivé a tvrdé.

Vyostřenou podobu lidského odporu a zloby zakusil Mistr Jan Hus 6. července L. P. 1415. Ten den se stal vyústěním procesu, v němž se od Mistra Jana mnozí někdejší přátelé a známí zcela odklonili. Hus se sice nemohl opřít o sobě blízké společenství, nemohl se opřít o člověka, ale důvěřoval Kristu, že i přes nepochopení, lidskou tvrdost i životní prohru je přizván do Kristova vítězství a náruče našeho nebeského Otce.

V tom je nám Mistr Jan stálou inspirací. Abychom i přes zlé zprávy ze světa, nebo právě i přes zlobu, která je namířená přímo proti nám, dokázali díky své víře najít odstup a potřebný nadhled. Abychom vedle všech těch mnohdy překvapivých a nepříjemných situací a našeho příkrého hodnocení viděli i za horizont našich pozemských dnů.

Víra je silou, která nás směřuje i přes tíži k naději, skutečné lásce, která je zdrojem pro náš třeba a pouze jen jemný úsměv. Pravda – jistě se nedá nade vším vždy usmívat, ale svědectví víry nemůže přemoci žádný protivník. Díky Bohu za to.  Amen

Evangelium: Lukáš 21, 12-15

Ježíš řekl: Vztáhnou na vás ruce a budou vás pronásledovat; budou vás vydávat synagógám na soud a do vězení a vodit před krále a vládce pro mé jméno. To vám bude příležitostí k svědectví. Vezměte si k srdci, abyste se předem nepřipravovali, jak se budete hájit. Neboť já vám dám řeč i moudrost, kterou nedokáže přemoci ani vyvrátit žádný váš protivník.