Schovat se před Bohem nelze nikde a nikdy

Nedávno jsem se ocitl na policejním semináři, školení, kde nám přednášející přibližoval, jak se zachovat ve střetu s agresorem. Možná vás napadne, že se nehodí takto v kostele přemýšlet a že ani není patřičné o tom hovořit a představovat si, že by sem mohl vpadnout nějaký útočník se zbraní.

Je díky Bohu, pravdivou skutečností, že u nás v České republice zatím k žádnému takovému přímému útoku v kostele nedošlo, ale v zahraničí bohužel ano. Je faktem, že jsme propojení, i zde už byly útoky ve školách, v obchodech, hromadné dopravě i na ulici. A tak útok může přijít teoreticky všude. Zkrátka člověk nikde a nikdy není stoprocentně chráněn, zůstává pak otázkou, jak se zachovat v případě střetu s agresorem.

Obecně lze říci, že jsme nabádáni ke třem reakcím, v případě útoku: 1. uteč, 2. schovej se, 3. bojuj – přesně v tomto pořadí. Snad toto pravidlo důležité pro život: uteč, schovej se, bojuj nebudeme nuceni nikdy použít, ať už v kostele nebo někde jinde.

V duchovním světě jsme se ovšem bezpočtukrát střetli a zřejmě i v budoucnu střetneme s agresivním protivníkem, tedy jistou přirozenou duchovní silou. Diabols, ďábel, Satan, to slovo se překládá do češtiny jako protivník, odpůrce, udavač, pomlouvač, žalobce.

Ve starozákonní knize Jób je satan vykreslen jako ten, kdo zkouší bezúhonnost a spravedlivou věrnost služebníka Jóba. Všichni ten příběh známe. Známe také i příběh dnešního evangelia, v němž Ježíš Nazaretský byl takovým protivníkem – ďáblem pokoušen, sváděn ke zlu, velmi chytrým způsobem.

Připomeňme si, když Ježíš na poušti vyhladověl, kdy se otevřel sebezáchovný pud, potřeba jídla, myšlenka na chléb z kamenů, byla čímsi zcela přirozeným. Jenže Ježíš v té chvíli pochopil, že by to v ten okamžik znamenalo utéct od Hospodina, od toho, že On Bůh je na prvním místě a až poté je vše ostatní. Ježíš tu lest prohlédl, jak nám vypráví náš příběh. A nesklonil se, neschoval ani při druhém pokušení, kdy mu byla nabízena moc a sláva, když se skloní před svým ďábelským protivníkem. Věřil však, že v duchovním světě jen Hospodinu – jen Hospodinu náleží, aby se člověk před ním sklonil a byl si vědom, že schovat se před Bohem nelze nikde a nikdy.

Také třetí pokušení bylo jistě pro Ježíše velmi těžké ustát. Odložit lidskou pýchu, a že se jemu dobrému Božímu dítěti se nemůže nic zlého stát a že on ani nenarazí nohou na kámen – to bylo jistě pro Ježíše také velmi náročné. Nebojovat s Bohem, nepokoušet Nebeského Otce. Zápasit s duchovním protivníkem bylo i pro Ježíše velmi, velmi složité.

Ten příběh nám nelíčí jen svědectví o hrdinném Ježíšově zápasu a o jeho slavném vítězství na poušti. Je to také svědectví o možném vítězství našeho nitra, tedy ne v tom ohledu, že bychom byli vždy podobnými vítězi jako Ježíš, nebo v tom, že máme před sebou vzor a tím pádem i výtku, když něco nedomyslíme a v zápase života se projeví naše selhání.

Víra nám otevírá náš vztah ke Kristu, v němž smíme pochopit a prožít, že náš útěk od Hospodina, naše mnohé schovávání se před ním a zápas s ním, to vše je překryto milostí.

Ke svému životu potřebujeme vědomí důvěry v náš lidský vztah víry, v níž náš agresivní protivník, duchovní zlo nemá vždy navrch, i když ono používá své důmyslně mocné zbraně. My utíkáme od duchovního zla k Hospodinu, schováváme se pod křídly našeho Nebeského Otce a bojujeme za jeho království.

Nejsme sice vítězi, těmi, co se mohou vždy těšit, že vše v životě dobře dopadlo, že jsme se správně zachovali, mluvili a jednali podle Božího návodu a obstáli. Víra nám ale umožňuje se nově nadechnout a těšit se života v Kristu z milosti, která platí i pro nás. Díky Bohu za to.

První čtení: Deuteronomium 26, 1-3.10-11

Až přijdeš do země, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává do dědictví, a obsadíš ji a usadíš se v ní, vezmeš z prvotin všech polních plodů, které vytěžíš ze své země, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh, vložíš je do koše a půjdeš k místu, které vyvolí Hospodin, tvůj Bůh, aby tam přebývalo jeho jméno. Přijdeš ke knězi, který tam bude v těch dnech, a řekneš mu: "Vyznávám dnes Hospodinu, svému Bohu, že jsem vstoupil do země, o které přísahal našim otcům, že nám ji dá." A postavíš koš před Hospodina, svého Boha, a pokloníš se před Hospodinem, svým Bohem. Budeš se radovat ze všeho dobrého, co dal Hospodin, tvůj Bůh, tobě a tvému domu, ty i lévijec i bezdomovec, který bude mezi vámi.

Druhé čtení: Římanům 10, 8b-13

'Blízko tebe je slovo, v tvých ústech a ve tvém srdci'; je to slovo víry, které zvěstujeme. Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Srdcem věříme k spravedlnosti a ústy vyznáváme k spasení, neboť Písmo praví: >Kdo v něho věří, nebude zahanben. < Není rozdílu mezi Židem a Řekem: Vždyť je jeden a týž Pán všech, štědrý ke všem, kdo ho vzývají, neboť >každý, kdo vzývá jméno Páně, bude spasen<.

Evangelium: Lukáš 4, 1-13

Plný Ducha svatého vrátil se Ježíš od Jordánu; Duch ho vodil po poušti čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. V těch dnech nic nejedl, a když se skončily, vyhladověl. Ďábel mu řekl: "Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kamení, ať je z něho chléb." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Člověk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem Božím." Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl: "Tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mně je dána, a komu chci, tomu ji dám: Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: Budeš se klanět Hospodinu, Bohu svému, a jeho jediného uctívat." Pak ho ďábel přivedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrcholek chrámu a řekl mu: "Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů; vždyť je psáno >andělům svým dá o tobě příkaz, aby tě ochránili< a >na ruce tě vezmou, abys nenarazil nohou svou na kámen<." Ježíš mu odpověděl: "Je psáno: nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého." Když ďábel skončil všechna svá pokušení, odešel od něho až do dané chvíle.