Různé zkoušky přicházejí a odcházejí

Občas se stává, že ze Zoologické zahrady uteče lev nebo tygr. Bývá to vždy velmi nepříjemná situace. Například ale v ZOO v Plzni měli docela nedávno takové cvičení, že zaměstnanci, policie a veterináři hledali "uprchlou šelmu" – plyšového lva. Celá akce byla jen nácvik, aby se vyzkoušelo, co vše by se mělo dělat, kdyby se něco takového opravdu přihodilo. Lví atrapa byla v rámci cvičení nalezena, veterinář si tak i vyzkoušel uspávací střelu, dokonce se uskutečnil i následný převoz zpátky do klece. Nebyla to hra, byl to trénink a zkušenost pro tým, protože i přes všechna možná zabezpečení se něco takového může v ZOO přihodit. 

Je velmi, velmi nepravděpodobné, moji milí, že bychom při procházce, třeba tady kolem Labe narazili na lva, nebo tygra. Teoreticky by se to vlastně i nám ale mohlo přihodit. Na každý pád ovšem v tom duchovním světě se s obrazem "lva" setkáváme naprosto běžně jako s čímsi zcela přirozeným. V prvém listě Petrově jsme četli o ďáblu, který kolem nás stále obchází jako lev řvoucí. Je to možná pro někoho příliš abstraktní představa, že zlo je jako dravá šelma, která nás chce pohltit.

Možná to někomu může připadat jako přehnaný obraz, který je příliš temný, ale ono je faktem, že zlo je ve světě přítomné a různě nás strhává. Zlo si bere naši pozornost, sílu, čas a trhá z cesty, která nás odvádí od harmonie života ve skutečném a opravdovém dobru. V listě Efezským můžeme číst snad mnohem méně temné vyobrazení, které je ale také značně náročné pro plné přijetí: Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy 'opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje' a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také 'přilbu spasení' a 'meč Ducha, jímž je slovo Boží'. Ef 6,13-17 Lev, který pobíhá kolem nás, tedy ona duchovní síla, je čímsi, co se nevyhýbá nikomu. Výzva, kterou čteme v Bibli je naprosto pragmatická, nejde o nějaké strašení, když slyšíme slova: Buďte střízliví, buďte bdělí.

Zlo nás umí nejen děsit, ale také nás klame podobou. Tedy nejen že dokazuje svou sílu a mocným řevem nás zbavuje odvahy, ale také jako vemlouvavý had umí lichotit a přesvědčit nás, abychom viděli před sebou jen chutné ovoce. A v neposlední řadě nás různě osočuje, uvádí do klidu i neklidu, leptá naše vztahy k Bohu, k lidem i k sobě samým. Je snadné se mu, sestry a bratři, vzepřít? Rozlišit jeho přítomnost, uspat jej a strčit do bezpečné klece tak, jako to umí chovatelé v ZOO s uprchlou šelmou? Celý náš život je jako nesčetná série různého cvičení. Různé zkoušky přicházejí a odcházejí – a my podle všeho nejsme v tomto ohledu, nijak výjimeční, ale můžeme pamatovat, jak se píše v listě Petrově, že všichni lidé: "Všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy." 1P 5,9

Dobrým návodem, jak se tomu duchovními lvu vzepřít, je modlitba. Svědectví o prospěšnosti modliteb čteme ve Skutcích apoštolských. O chvíli, kdy učedníci po Ježíšově nanebevzetí si byli nejistí, zmateně se dívali do nebe, ale nakonec našli sílu a chuť společně se vytrvale modlit.

Vytrvalá modlitba pomáhá, ale není to automatický všelék na všechny ty těžké situace života. Člověk nezmůže vše jen svým rozhodnutím a duchovní silou. Ježíšovým učedníkům především pomohla víra, že se Ježíš modlí s nimi a přimlouvá se. Proto se i Ježíšova modlitba dostala do evangelia, jako svědectví také i pro nás.

Ano, Ježíš se modlil a stále se za nás přimlouvá, abychom nacházeli sílu vzepřít se všemu, co nás strhává do prázdnoty beznaděje, do smutku bez víry a života bez lásky. Ježíš se modlil a stále přimlouvá, abychom i díky všem "nácvikům" dokázali správně reagovat jako dobrý tým i jako jednotlivci. Chce, abychom žili v připravenosti s tím, že on jednou zcela přijde do našeho života na konci našeho času.

První čtení z Písma: Skutky 1, 9-11 (+1, 6-8. 12-14)

Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel. A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet." Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jeruzaléma; není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu. Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

Druhé čtení z Písma: 1. Petrův 5, 6-11 (+4, 12-14)

Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věků! Amen.

Evangelium: Jan 17, 1-11

Ježíš pozvedl oči k nebi a řekl: "Otče, přišla má hodina. Oslav svého Syna, aby Syn oslavil tebe, stejně, jako jsi učinil, když jsi mu dal moc nad všemi lidmi, aby vše, co jsi mu svěřil, dal jim: život věčný. A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista. Já jsem tě oslavil na zemi, když jsem dokonal dílo, které jsi mi svěřil. A nyní ty, Otče, oslav mne svou slávou, kterou jsem měl u tebe, dříve, než byl svět. Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal. Byli tvoji a mně jsi je dal; a tvoje slovo zachovali. Nyní poznali, že všecko, co jsi mi dal, je od tebe; neboť slova, která jsi mi svěřil, dal jsem jim a oni je přijali. V pravdě poznali, že jsem od tebe vyšel, a uvěřili, že ty jsi mě poslal. Za ně prosím. Ne za svět prosím, ale za ty, které jsi mi dal, neboť jsou tvoji; a všecko mé je tvé, a co je tvé, je moje. V nich jsem oslaven. Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my."