Radovat se, užívat dobro, konat dobro
Taky se dnes ohlížíte za uplynulým rokem? Je posledního prosince roku 2023. Tento rok nebyl přestupný, neměl 29. únor, a tak má 365 dní, což je 8760 hodin, 525 600 minut, 31 536 000 vteřin. Rok 2023 jsme samozřejmě prožili každý trochu jinak, ale mimo jiné určitě každého z nás minimálně jednou i letos napadla velmi nám známá hodnotící věta. I my občas říkáme: "Nemám čas," je to tak?
Nemám čas na to, či ono, říkává, nebo si myslí nejeden uspěchaný manažer, který se honí za výkonem, svým velkým byznysem. Jiný případ je v těch vážných okamžicích, kdy se takto vysloví lékař na pohotovosti, kterého tlačí čas, otázka života a smrti pacienta…
"Nemám čas, nebo jinými slovy nemám sílu, trpělivost, nemám ochotu, nebo možnost." To jsou myšlenky někdy nám všem nutně blízké.
Samozřejmě mnohdy už dopředu víme, že se nám nepodaří splnit nějaký další úkol, který se na nás nečekaně "řítí". Také i míváme jinak seřazené priority, do kterých se nic jiného momentálně ani nevejde. Nemáme vždy časový prostor, abychom se zabývali ještě něčím jiným. "Nemám čas," říkáme někdy ve stresu. A někdy býváme rozzlobení. Někdy nás přepadá smutek a někdy úleva. Bývá různé to naše "nemám čas".
Vyslechli jsme si dnes spolu z Bible, knihy Kazatel slovo o různosti času. Slovo o pestré paletě, která se před námi rozprostírá. Tento text se v církvi čítává ve výrazných okamžicích jistého předělu jako je svatba, pohřeb, anebo právě poslední den v roce, kdy rozhraní dvou protikladů ukazuje, v čem všem se my lidé pohybujeme. Slyšeli jsme: "Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, atak dále." Přijmout čas, přijmout život takový jaký je, to je velké umění. Kniha Kazatel vyzývá k tomu, abychom i přes onu rozmanitost nám daného času a přes jeho jistou neuchopitelnost a jeho absurditu, nacházeli své ukotvení v Bohu. My lidé různě promýšlíme, na co "máme" a na co "nemáme" čas. Pro jistotu na ruce míváme hodinky a snažíme se kontrolovat chod času. Svůj život ovšem v rukách nemáme, a proto nám dávný Kazatel napsal tento vzkaz. Přečtěme si pokračování 3 kapitoly, kterou jsme dnes už nečetli: "Jaký užitek má ten, kdo pracuje, ze všeho svého pachtění? Viděl jsem lopotu, kterou Bůh uložil lidským synům, a tak se lopotí. On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti, jenže člověk nevystihne začátek ani konec díla, jež Bůh koná. Poznal jsem, že není pro něho nic lepšího, než se radovat a konat v životě dobro." Kaz 3,9-12
Radovat se a užívat dobro, nebo konat dobro, je nepochybně dobrý program nejen pro Silvestr, ale také i pro každý den nového roku.
Máme, však na to čas, sestry a bratři? Máme na to sílu? Radovat se, užívat dobra a konat dobro? Dokážeme vždy seřadit své priority života? Asi nikdo nemůže říci, že má vždy vše takto správně srovnané a jako v reklamě se může už jen usmívat.
Ježíš v evangeliu přibližuje svým učedníkům zdánlivě prostou výzvu: "Mějte víru v Boha." Mk 11,22 Něco takého tehdy bylo zbytečné, mohli bychom říci. Jistě všichni o sobě říkali, že věří v Boha. Nicméně kromě té nadsázky o hoře, která skáče do moře, Ježíš předkládá, abychom v modlitbě – tedy při našem rozhovoru s Bohem, odpouštěli těm, kteří na nás nemají čas, patřičně si nás neváží, mluví "proti nám" a svůj čas využívají tak, že nám "škodí"…
Odpuštění před Bohem, neznamená nutně, že si necháme lidmi na sobě třísky lámat. Že se budeme stále jen usmívat a nikdy se na nikoho výchovně nezamračíme, protože svobodná vůle lidí nám může přinášet i nedobré chvíle, zlo, tíseň, nepokoj. Lidská svévole je už taková. Na nás je, abychom důvěřovali Bohu a nebáli se času, který se "na nás řítí". Věřili, že Bůh nám odpustil naši slabost, tedy to, že nemáme vždy zrovna dost času a sil na život takový jaký je. Znamená to, že si odpustíme naše výčitky před Bohem. Kéž se radujeme a konáme dobro. Amen
První čtení: Kazatel 3, 1-8
Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat; je čas plakat i čas smát se, čas truchlit i čas poskakovat; je čas kameny rozhazovat i čas kameny sbírat, čas objímat i čas objímání zanechat; je čas hledat i čas ztrácet, čas opatrovat i čas odhazovat; je čas roztrhávat i čas sešívat, čas mlčet i čas mluvit; je čas milovat i čas nenávidět, čas boje i čas pokoje.
Druhé čtení: 1. Janův 2, 22-29
Kdo je lhář, ne-li ten, kdo popírá, že Ježíš je Kristus? To je ten antikrist, který popírá Otce i Syna. Kdo popírá Syna, nemá ani Otce. Kdo vyznává Syna, má i Otce. Ať ve vás tedy zůstává to, co jste slyšeli od počátku. Zůstane-li ve vás, co jste slyšeli od počátku,
zůstanete i vy v Synu i Otci. A to je zaslíbení, které on nám dal: život věčný. Toto jsem vám napsal o těch, kteří vás matou. Ale zasvěcení, které jste vy od něho přijali, zůstává ve vás, takže nepotřebujete, aby vás někdo učil; jeho zasvěcení vás učí všemu, a je pravé a není to žádná lež; jak vás vyučil, tak zůstávejte v něm. Nyní tedy, děti, zůstávejte v něm, abychom se nemuseli bát, až se ukáže, a nebyli jím zahanbeni při jeho příchodu. Víte-li, že on je spravedlivý, pochopte, že také každý, kdo činí spravedlnost, je z něho zrozen.
Evangelium: Marek 11, 12-14.20-25
Ježíš dostal hlad. Spatřil z dálky fíkovník, který měl listí, a šel se podívat, zda na něm něco nalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic než listí, neboť nebyl čas fíků. I řekl mu: "Ať z tebe již na věky nikdo nejí ovoce!" Učedníci to slyšeli. Ráno, když šli kolem, uviděl ten fíkovník uschlý od kořenů. Petr se rozpomenul a řekl: "Mistře, pohleď, fíkovník, který jsi proklel, uschl." Ježíš jim odpověděl: "Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám, že kdo řekne této hoře: >Zdvihni se a vrhni se do moře< – a nebude pochybovat, ale bude věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám pravím: Věřte, že všecko, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít. A kdykoli povstáváte k modlitbě, odpouštějte, co proti druhým máte, aby i váš Otec, který je v nebesích, vám odpustil vaše přestoupení."