Promlouvá do všech našich lidských nízkostí

Už jste se dnes doma podívali na strop svého bytu? Nebo na strop zde v kostele? Spíše jste se s velkou pravděpodobností zadívali na chvilku do nebe, abyste zjistili, jaké je počasí. Obecně se přímo nahoru "nad sebe" často příliš nedíváme.

Je to nezvyklé, dívat se nahoru. Je to náročné pro krční páteř, a především nebývá k tomu ani příliš velký důvod. To spíše se díváme na zem, abychom při chůzi nezakopli - sledujeme, co se děje kolem nás...

A co vše je nad námi? To s takovou pečlivostí příliš nesledujeme. "Duch Hospodinův jest nade mnou," (L 4,18) pronesl Ježíš v synagoze, kde vyrostl a kde ho všichni velmi dobře znali. Všichni tam v Nazaretě také jistě velmi důvěrně znali svou synagogu. Co vše viděli nad Ježíšem? Jak později reagovali na jeho slovo, to popisují verše Lukášova evangelia, která se budou číst příští neděli.

Pojďme se ale nyní zaměřit na to, co Ježíšovo slovo může znamenat nyní pro nás. Připomeňme si nejprve, jak to obecně tehdy v tamním prostředí asi bývávalo. Jen v obrysech víme, jak tehdy probíhala židovská bohoslužba. Ta hlavní bohoslužebná chvíle byla v sobotu dopoledne. Začátek liturgie zřejmě patřil některému z Žalmů, poté bylo proneseno vyznání víry (Šema Dt 6,4-9), které mimo jiné v praxi všedních dnů každý dospělý muž musel odrecitovat vždy ráno a večer. Při bohoslužbách se po vyznání víry četla Tóra v několika částích a úryvky z Proroků. Pak zaznělo kázání a na závěr bohoslužby bylo uděleno Áronské požehnání (Nu 6,24-26). Texty Písma se četly ve stoje od pódia a kázání bylo řečeno vsedě. Výsada kázání nebyla vyhrazena jen učitelům Zákona, ale byl k tomu oprávněn vlastně každý dospělý Izraelita. Mělo to být vždy poučující a útěšné slovo, pojednání o stěžejní myšlence z přečteného a s pomocí velkého množství dalších citátů z Písma.

Ježíš tehdy v Nazaretě mezi svými četl ne docela náhodou 61. kapitolu z proroka Izajáše. Středem veškeré pozornosti zde přichází zvěst o propuštění zajatců a všech zdeptaných na svobodu. V textu je dále proroctví o příchodu plné Boží milosti a Božího království.

Když se Ježíš po přečtení textů posadil, aby přednesl promluvu, nebyla to nijak výjimečná chvíle. V Nazaretě znali něco takového každou sobotu. Evangelista Lukáš ovšem naznačuje, že tam v synagoze, ale přece jen vzrostlo napětí, o jehož pozadí v detailech tamějšího mezilidského soužití už mnoho nevíme. Všichni se dívali "ne kamsi do stropu", ale na Ježíše a čekali, co řekne: "Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli..." (L 4,21)Věříme tomuto Ježíšovu slovu i my?

Nežijeme v nijak úžasné době. Z obecného pohledu stačí se jen letmo porozhlédnout kolem sebe a hned vidíme, že lidé žijí v zajetí strachu, únavy a různé zloby. Prožíváme čas, kdy covidové statistky letí zase vzhůru, politici a lidé se hádají. Nemocnice jsou přetížené a tíhu života v mnoha a mnoha ještě dalších aspektech vnímá celá společnost. Slovo o Boží milosti zdá se být pro mnohé poněkud matoucí a duchovní pohled vzhůru v té hmotné rovině příliš mnoho nepřináší. Splnilo se i dnes Ježíšem pronesené slovo. Byl tehdy nad Ježíšem Hospodinův Duch a je i nyní v lednu L.P. 2022 možné osvobození z pozemského zla?

Apoštol Pavel v listě do Korintu církvi doporučuje: "Usilujte o vyšší dary!" (1 K 12,31a) V tomto čtení slyšíme připomenutí, že se my všichni stále vzájemně potřebujeme. Apoštol zde přirovnává církev k tělu, v němž každý člověk má svůj specifický úkol, kde - když trpí jedna část těla, trpí i celé tělo. Lidská láska a vzájemnost, je stále zapotřebí. Je na místě, aby lidská láska stále rostla.

A láska Boží? Už dorostla? Věříme v ní?

Na nebi není napsáno: "Miluj Hospodina Boha svého." Ani jiný příkaz, či hrozba. Láska, ta pravá láska totiž v sobě nese vždy svobodu. Víra v Krista nese v sobě zvěst o Boží lásce a končeném vysvobození z nelásky lidí a světa. Láska Boží se plně ukazuje na Kristu, který přichází i dnes mezi nás. Z duchovní výšky, Ježíš promlouvá do všech našich lidských nízkostí. Víra v Krista nám tak svědčí o Boží a lidské lásce, která smí proniknout do našich srdcí také i dnes. Díky Bohu za to. Amen

Nehemjáš 8, 8-10; 1. Korintským 12, 20-31a; : Lukáš 4, 14-21