Proč někdy míváme kamenné srdce i tvář?

Vzpomínám si, že když mi bylo asi devět let, byl mi paní, vlastně soudružkou učitelkou svěřen vzácný úkol. Měl jsem zahájit jakési celoškolní setkání tím, že vnesu do tělocvičny naši československou vlajku. Byl jsem tehdy poctěn. Představoval jsem si, jak uctivě vejdu, lidé zmlknou a setkání bude tímto slavnostně zahájeno. Vše nakonec ale dopadlo docela jinak.

Ve chvíli, kdy mi byl dán povel, abych prošel dveřmi do tělocvičny s vlajkou na levém rameni, jsem si neuvědomil, že žerď vlajky má také ještě dlouhou špici. Dost zvučně jsem tedy škrtl o futra dveří a hned jsem si také všiml, že se mnozí ze shromáždění řádně lekli. Dívali se totiž v ten daný okamžik jinam než na mě, a tak byli tím podivně rozléhajícím se nenadálým zvukem v hale trochu zmateni. Což se ale nakonec ukázalo jako výhoda. Nikdo se nesmál, nestal jsem se po akci terčem vtipů a já tak mohl lépe udržet kamennou tvář. Od té doby však jasně vím, že některé příchody nevyzní vždy tak, jak si je člověk naplánuje a přeje.

Když v Ježíšově době do Jeruzaléma na svátky přijel Herodes Antipas, nebo i sám římský prefekt Pontius Pilát, vše zřejmě proběhlo náležitě. Evangelista Lukáš se zmiňuje, že mezi oběma velkými potentáty panovalo tehdy jisté nepřátelství (L 23,12). Proto, a o to i víc, jako dva konkurenti museli dbát na to, aby vjezd každého z nich do svatého města měl všechny náležité atributy. Pilát tehdy přijížděl z Cesareje Filipovy spolu se svými početnými vojáky a musela to tedy být výrazná přehlídka moci a patřičné slávy. A ani Herodes si jistě nemohl dovolit zůstat při oslavě svého vstupu do města nijak pozadu.

Zda byli po příjezdu spokojeni, a to jak dopadl scénář jejich představ, není známo. Ví se ale, že v den, kdy odsoudili Ježíše, Pilát i Herodes se usmířili. Bylo to pro ně zřejmě politicky i lidsky výhodné.

Ježíšův vjezd do Jeruzaléma byl značně odlišný od vjezdu Heroda a Piláta. Scénografie tohoto okamžiku byla daleko více úsměvná, než lidsky oslavná a triumfální. A přitom mnohé probíhalo podle Ježíšova promyšleného plánu. Nebyla v tom ale politika, jako spíše odkaz na proroctví Zacharjáše (Za 9,9) o pokorném mesiáši, který přijíždí ne jako mocipán, ale v pokoji a z pověření od Hospodina. Svým dvěma učedníkům Ježíš ještě před Jeruzalémem řekl: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: Pán je potřebuje."

A přesně tak se i stalo. Majitelé oslátka se kupodivu podvolili a nechali si mládě odvést. A Ježíš, zdálo se, s lehkostí nechal pak na učednících, aby improvizovali, udělali mu sedlo, vyjádřili úctu a radostně volali v jakémsi happeningu, který se atmosférou velmi odlišoval od jiných vstupů tehdejších elit.

Ježíš docela jistě počítal s tím, že i přes poněkud úsměvnou mírumilovnost, tvrdě narazí. Věděl, že to nebude jen lehké škobrtnutí, věděl, že jej nečeká jen jemný náraz, který bude bez výrazného povšimnutí blahosklonně přehlédnut.

A docela jistě počítá s lidským nepřijetím také i dnes. Dobře ví, že my lidé si rádi potrpíme na svou domnělou důstojnost. Že proto míváme kamennou tvář i srdce, abychom zahnali poznání, že stále potřebujeme, aby přes všechny naše hradby vstupovala přímo do nás Boží milost. Abychom i přes všechny naše méně i více úsměvné karamboly vnímali skutečnost našeho přijetí u nebeského Otce.

Soustředíme se někdy až převelice na to, zda a jak nás přijímají lidé. Spřádáme proto své plány, stavíme strategie pro všechny naše další kroky. Někdy se nám lidé smějí, někdy jdeme životem bez povšimnutí. Co ale pro nás může být podstatnější – je skutečnost víry, že k nám stále přichází svědectví o Boží lásce, pokoji. Kristus kdysi dávno vstoupil do Jeruzaléma a nyní chce opět vstoupit přímo i k nám, přímo do našeho nitra. Díky Bohu za jeho příchod. Amen

První čtení: Izajáš 52, 13 - 53, 3 (+53, 4-12)

"Hle, můj služebník bude mít úspěch, zvedne se, povznese a vysoko se vyvýší. Jak mnozí strnuli úděsem nad tebou! Jeho vzezření bylo tak znetvořené, že nebyl podoben člověku, jeho vzhled takový, že nebyl podoben lidem. Avšak on pokropí mnohé pronárody krví, před ním si králové zakryjí ústa, protože spatří, co jim nebylo vyprávěno, porozumějí tomu, o čem neslyšeli." Kdo uvěří naší zprávě? Nad kým se zjeví paže Hospodinova? Vyrostl před ním jako proutek, jak oddenek z vyprahlé země, neměl vzhled ani důstojnost. Viděli jsme ho, ale byl tak nevzhledný, že jsme po něm nedychtili. Byl v opovržení, kdekdo se ho zřekl, muž plný bolesti, zkoušený nemocemi, jako ten, před nímž si člověk zakryje tvář, tak opovržený, že jsme si ho nevážili.

Druhé čtení: Filipským 2, 5-11

Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno – na nebi, na zemi i pod zemí – a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán.

Evangelium ke kladení ratolestí: Lukáš 19, 28b-40

Čtení svatého evangelia podle sepsání Lukášova: Ježíš pokračoval v cestě do Jeruzaléma. Když se přiblížil k Betfage a k Betánii u hory, která se nazývá Olivová, poslal dva ze svých učedníků a řekl jim: "Jděte naproti do vesnice, a jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko, na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte! Zeptá-li se vás někdo, proč je odvazujete, odpovězte mu: >Pán je potřebuje. <" Šli, kam je poslal, a nalezli vše, jak jim řekl. Když oslátko odvazovali, řekli jim jeho majitelé: "Proč to oslátko odvazujete?" Oni odpověděli: "Pán je potřebuje." Přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili přes ně své pláště a Ježíše na ně posadili. A jak jel, prostírali mu své pláště na cestu. Když už se blížil ke svahu Olivové hory, počal celý zástup učedníků radostně a hlasitě chválit Boha za všechny mocné činy, které viděli. Volali: "Požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově. Na nebi pokoj a sláva na výsostech!"