Pán tvoje auto potřebuje

Moji milí, ať už jste se do našeho společného Sboru kněze Ambrože dopravili jakkoli, potřeboval bych nyní, abyste si na chvíli představili, že máte tady vedle zaparkované své auto. Já vím, že všichni auto nevlastníte, nebo ani nemáte řidičák a netoužíte po takovémto dopravním prostředku, ale ještě jednou prosím, zkuste si na chvíli představit, že máte své vlastní auto tady hned v ulici.

Doufám totiž, že kdybych vás nyní všechny poprosil, zda byste mi někdo z vás svůj vůz půjčil, že by se mezi takovou kupou vlastníků dokonce i krásných zcela nových aut (teď právě v představách vyrobených), že by se někdo našel, kdo by mě automobil svěřil. Tedy nevím, zda všichni byste mi své auto svěřili, ale rozhodně všichni bez výjimky, byste byli přinejmenším v rozpacích ne-li rozhořčení, kdybych k vám nyní přišel, sáhl vám drze do kapsy nebo do tašky a bez jakéhokoli dotazování, vám klíče od vašeho auta jednoduše sebral. Jak překvapeně byste asi reagovali, je otázka, ale počítám, že by vám zřejmě asi nestačila má případná odpověď: "Pán tvoje auto potřebuje." Něco takového se odehrálo při Ježíšově vjezdu do Jeruzaléma. Tedy samozřejmě tehdy auta nebyla, ale osel byl běžný dopravní prostředek, a tak v tamějších podmínkách to přirovnání svým způsobem sedí.

A mě vždy udiví, když čtu tuto pasáž, že Ježíšovým učedníkům nebylo nijak bráněno, aby si oslí mládě, na němž ještě ani nikdo neseděl, si takto pro svého mistra přivlastnili.

Existují minimálně dvě teorie, které to vysvětlují tak, že jednak tu byl snad lidový zvyk uvazovat oslí mládě před Velikonocemi jako náplň proroctví Zachariáše. Tento prorok předpověděl příjezd mesiášského krále na oslátku. Izrael čekal na svého mesiáše, a proto se i zachoval tento symbolický zvyk. Majitelé mladého oslíka proto ani neprotestovali v naději, že to, co očekává celý národ, už je třeba snad tu. Druhou teorií je, že ten předvelikonoční zvyk uvazování osla nebyl takto rozšířený a majitelé tažného zvířete sice vznesli chabý protest, ale sklonili se pod tajemnou mocí Ježíše. Tedy jinými slovy, že to byl ve své podstatě jeden z dalších zázraků, které Ježíš ve svém životě vynesl. Věděl dopředu, že je ve vesnici - tam kdesi před ním mladý osel uvázaný a že jako kouzlem budou jeho majitelé omámeni, pokud jim učedníci řeknou přesně to, co mají říci: "Pán je potřebuje."

Ať už je tou pravou skutečností to či ono vysvětlení o Ježíšově chystané jízdě, vyniká zjištění, že ten osel nebyl jen "zapůjčen", ale jakoby Ježíš měl na mládě osla plný nárok. V listě Filipským jsme dnes četli: Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán. Fp 2,9-11

Zcela nepochybně je to však Pán, jehož obraz je docela jiný, než bývá vykreslení pánů tohoto světa. Když Ježíš přijíždí do Jeruzaléma, není to jízda, která je jen na efekt, jak by se třeba mohlo zdát a už vůbec to nemá podobu vojenské přehlídky, kterou králové světa a všichni mocnáři tak rádi předvádí. Ježíš přijíždí do Jeruzaléma ve znamení pokory a oddanosti, tak jak to ostatně předvídal prorok Zachariáš. Z Betanie do Jeruzaléma to není daleko, asi jen tři kilometry. Převýšení je tu ovšem něco přes dvě stě metrů. Ona to nemohla být pro Ježíše kratochvíle a zábava, sedět na oslátku, na němž ještě nikdo neseděl a přinutit jej, aby šlapalo tak daleko jak ještě nikdy a hezky poslušně do kopce. Ježíš se musel jistě soustředit a vydat hodně fyzické síly. Nebylo to jako v autě, kde člověk otočí klíčkem a jede se. A dnes se vlastně u nových aut klíčem otáčet ani nemusí. Máme tu elektronický start. Vše je tu čím dál tím pro uživatele současnosti zařizováno tak, aby naše jízdy mohly být co nejpohodlnější a u nových aut, dbá se i stále na větší a větší bezpečnost.

Ježíš jel do Jeruzaléma s námahou, a navíc dobře věděl, co jej tam čeká. "Na nebi pokoj a sláva na výsostech!" volal nadšeně dav: "Na nebi pokoj a sláva."A na zemi? Co vše se mělo odehrát, bylo vskutku dopředu Ježíšovi jasné. Nebyla to lehká jízda.

Půjčoval by se nám lehce, sestry a bratři, dopravní prostředek tomu, o kom víme, že jde na smrt?

Zítřkem vstupujeme do svatého týdne, kdy si budeme uvědomovat velikost Kristovy oběti, lásky a odvahy, která nebyla a není samozřejmá a snadná, ale je životodárná i pro nás. Ano i pro nás je Ježíšův vjezd do Jeruzaléma znamením, možného Kristova příjezdu do lidského srdce.

Svět byl, je a bude vše různě rozbouřený, plný bolesti a obav. V Kristu však přichází, jak smíme věřit, plnost pokoje a slávy z nebe a vstupuje do našeho nitra, a to je ta skvělá Boží jízda a dar. Díky Bohu za to. Amen

Izajáš 53, 6- 12; Filipským 2, 5-11; Lukáš 19, 28b-40