O lidskosti našeho nitra

Moji milí, milé sestry a milí bratři, možná jste si už také všimli, že na stole Páně v našem kostele je už asi rok u vázy s květinou malá, černá krabička. Jsou to hodiny, které nejen hlídají náš společný čas, ale také vedle příslušného data a roku, ukazují, co je pro určité pohodlí v kostele velmi důležité, zaznamenávají totiž také místní teplotu a vlhkost vzduchu. Dnes pro vaši informaci teploměr ukazuje 26 stupňů celsia a 45 stupňů vlhkosti. Přiznávám, že v horkých dnech a v zimě sleduji tu malou krabičku, s jistou obavou a přáním, aby nám zde bylo co nejvíc příjemně. To měření samozřejmě není zcela a dokonale přesné. Navíc docela jistě platí, že i když čas, teplota a vlhkost patří do velmi "demokratických" a rovnostářských veličin, které platí pro všechny naprosto stejně, my lidé čas, teplotu i vlhkost přijímáme všelijak různorodě, nepřesně a často po svém.

Naše vnímání času bývá naprosto subjektivní, někdy se nám čas vleče, někdy běží jak splašený kůň. Někdy se zpotíme bez fyzické příčiny i v naprosto chladné, vlhké místnosti, i když přesná měřidla ukazují něco jiného, my se cítíme jinak.

Jsme lidé, nejsme stroje, nejsme super objektivní přístroje. Zaznamenáváme ve svém nitru různé stupně pocitů, nálad, hodnocení, procházíme celou řadou chemických reakcí i duchovního nastavení. Nejsme přesní ve svých hodnoceních, a tudíž nejsme tak docela přesní v hodnocení druhých lidí. Rádi druhé lidi různě škatulkujeme, aby se nám lépe žilo, ale měli bychom se podle všeho vyvarovat přespříliš hrubému soudu…

Z listu Jakubova jsme si dnes pro povzbuzení vyslechli výzvu, abychom nedělali to, co v církvi byl už od počátku problém. Rozdíly mezi lidmi sice stále jsou a budou, ale my bychom se měli vyvarovat nejen společenskému rozdělování na vzácné a obyčejné, majetné a nemajetné, sympatické a nesympatické, protože především si potřebujeme připomínat, že mnohem víc než naše lidské kategorie, nastavení a měření je hodnocení našeho nebeského Otce, který přeměřuje naše bližní podle naprosto přesného klíče. Podle celistvého nastavení, podle vztahu k Bohu či k životu jako takovému, který dotyčný v sobě vždy nějaký má.

Výtečně je takové měření, které má své ukazatele lidské i Boží zaznamenáno pro nás v příběhu setkání syrofenické ženy s Ježíšem.

Evangelium nám popisuje, jak Ježíš zavítal do končin týrských. Byla to tehdy vcelku bohatá oblast, žilo zde mnoho Řeků a mluvilo se řecky. Nevíme tak docela, proč tam Ježíš zavítal a proč nechtěl, aby se o něm vědělo. Dost možná a je to velmi pravděpodobné si chtěl docela obyčejně odpočinout od pozornosti lidí. Před tím se shromažďoval kolem něj velký zástup a také velký zástup pozoruhodně nasytil pěti chleby a dvěma rybami. Tam kolem fenického města Týru mohl poodstoupit od lidského tlaku, modlit se a nabrat sil. Byl pravým člověkem, a kromě možné únavy, přeměřoval onu syrofenickou ženu podle lidských měřítek.

Někdy se tento příběh vykládá, že Ježíš svým tvrdým soudem – že s tou ženou on nebude ztrácet čas a přirovnáním, jak on nebude házet chléb psům – že to vše byla jen jakási zkouška. Tedy zkouška víry pro tu ženu, která prosila za uzdravení své nemocné dcery. Nicméně dost možná se v tom přísném Ježíšově pohledu také jasně ukazuje i jeho lidskost. Lidskost, která je ale nakonec spojená s jasným posunem díky pohledu našeho Otce. Prosba ženy je vyslyšena a nám se tak ukazuje, jak jediným a správným měřitelem hodnot života není člověk sám, ale Bůh.

Náš nebeský Otec přeměřuje čas našich životů, jeho hřejivost i vlhkost našich slz, podle docela jiných měřítek než my lidé. Náš vztah k němu i vztah k lidskému životu se různě posouvá, ale jak smíme věřit, On ve vztahu k nám se nemění. Kristův postoj a příběh nám ukazuje, že smíme být také i my Bohem přijímáni v plnosti jako jeho děti nehledě na barvu kůže, jazyk či věk. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Izajáš 35, 4-7a

Řekněte nerozhodným srdcím: "Buďte rozhodní, nebojte se! Hle, váš Bůh přichází s pomstou, Bůh, který odplácí, vás přijde spasit." Tehdy se rozevřou oči slepých a otevřou se uši hluchých. Tehdy kulhavý poskočí jako jelen a jazyk němého bude plesat. Na poušti vytrysknou vody, potoky na pustině. Ze sálající stepi se stane jezero a z žíznivé

země vodní zřídla.

Druhé čtení (varianta I): Jakubův 2, 1-5

Bratří moji, jestliže věříte v Ježíše Krista, našeho Pána slávy, nesmíte dělat rozdíly mezi lidmi. Do vašeho shromáždění přijde třeba muž se zlatým prstenem a v nádherném oděvu. Přijde také chudák v ošumělých šatech. A vy věnujete svou pozornost tomu v nádherném oděvu a řeknete mu: "Posaď se na tomto čestném místě," kdežto chudému řeknete: "Ty postůj tamhle, nebo si sedni tady na zem." Neděláte tím mezi sebou rozdíly a nestali se z vás soudci, kteří posuzují nesprávně? Poslyšte, moji milovaní bratří: Cožpak Bůh nevyvolil chudáky tohoto světa, aby byli bohatí ve víře a stali se dědici království, jež zaslíbil těm, kdo ho milují?

Evangelium: Marek 7, 24-37

Ježíš vstal a šel odtud do končin týrských. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby o tom někdo věděl. Nemohlo se to však utajit; hned o něm uslyšela jedna žena, jejíž dcerka měla nečistého ducha. Přišla a padla mu k nohám; ta žena byla pohanka, rodem Syrofeničanka. Prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. On jí řekl: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům." Odpověděla mu: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech." Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč. Ježíš se vrátil na území Týru a šel přes Sidón k jezeru Galilejskému územím Dekapole. Tu k němu přivedou člověka hluchého a špatně mluvícího a prosí ho, aby na něj vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil prsty do jeho uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl k nebi, povzdechl a řekl: "Effatha", což znamená> otevři se! < I otevřel se mu sluch, uvolnilo se pouto jeho jazyka a mluvil správně. Ježíš jim nařídil, aby to nikomu neříkali. Čím víc jim to však nařizoval, tím více to rozhlašovali. Nadmíru se divili a říkali: "Dobře všecko učinil. I hluchým dává sluch a němým řeč."