Nutnost proměny světa a nás

Pokud jste měli někdy možnost házet do dálky oštěpem, nebo třeba jen kriketovým míčkem, jistě si snadno vzpomenete, že i když jste do svého hodu dali veškerý svůj momentální um a sílu, jistě jste nikdy nemohli tvrdit, že byste nemohli hodit ještě dál a lépe. Podobně ani stavitelé nemohou tvrdit, že dům, nebo jakákoli jiná stavba, by se nemohla postavit ještě o něco kvalitněji. U lidského díla se prostě vždy projeví jisté nedostatky. Mohou to být třeba jen drobné detaily, které se po letech provozu projeví. Zjednodušeně řečeno, vždy mohla být stavba ještě o něco lépe postavena, více domyšlena, anebo změnou vnějších podmínek mohou nynější uživatelé vidět věci jinak než původní stavitelé.

V úvodním biblickém čtení jsme se zaposlouchali do slavné chvíle, kdy se po dostavbě světil Šalamounův chrám. Jak přesně tento chrám vypadal a zda vše bylo přesně tak, jak vypráví 1. kniha Královská a 2. kniha Paralipomenon, zda to byl jediný chrám na chrámové hoře apod., nevíme. Jisté je snad jen to, že tento chrám v letech 587-586 p. n. l. byl zničen Babylóňany. Po návratu ze zajetí byl chrám, jak z dějepravy víme, vybudován znovu Zorobábelem. Stavba ale měla opět pohnutou historii, a nakonec byla přestavěna Herodem velikým ve význačnou dominantu a duchovní centrum. Z evangelia jsme dnes slyšeli, že přestavba tohoto Herodova chrámu trvala 46 let a dlužno dodat, že i po Ježíšově smrti se chrám stále ještě dopracovával a po oficiálním dokončení stál vlastně jen šest let, než byl zničen Římany tak, že z něj zbyla jen Zeď nářků.

Dovolím si ovšem konstatovat, že žádné lidské dílo není neměnné, nutně se na něm také ukáže zub času. Anebo, jak bylo řečeno, vždy platí, že se může udělat stavba také o něco, o trochu lépe.

Připomínáme si 103 let od založení naší církve. Z lidského pohledu je to doba, sestry a bratři, která jde za přesah našich životů. Nebyli jsme u toho, když církev vznikala a jistě také i platí, že mnohé v té stavbě církve mohlo, nebo dnes může být i lepší.

Kdyby naši otcové zakladatelé viděli dál, jistě by mnohé z jednotlivostí a detailů stavby církve uskutečnili třeba i jinak. My samotní jistě cítíme, že stavba církve může být vždy mnohem nosnější. Vždy můžeme mít mezi sebou ještě lepší vztahy, lépe se cítit ve společenství církve, my, nebo ti, kteří nově přicházejí. Vždy nás může být také i ještě mnohem víc, můžeme mít lepší ekonomiku v náboženských obcích, lepší stav kostelů a vyšší platy našich duchovních. Zkrátka a dobře - rozdíl mezi skutečností, přáním a možnostmi byly, jsou a budou.

Dílo církevní stavby není ukončeno a spokojenost nad tím, jak v současné době vypadá, by nebyla tak docela na místě. Vize o tom, co je možné lépe vybudovat, nově nastavit, dotvořit, je oprávněná a nutná.

Náš Pán od nás očekává jistou aktivitu. Ježíš, jak jsme si, sestry a bratři, opět připomněli v příběhu evangelia, byl horlivým zastáncem starého chrámu a jeho čistoty. A navíc byl také stavitelem chrámu nového. Chrámu těla, které přináší jinou podstatu možné komunikace mezi člověkem a Bohem.

Jeruzalémský chrám byl místem setkání a komunikace Božího lidu s Hospodinem. Kristovo tělo, jeho oběť je přiblížením Boží lásky, která k nám promlouvá v dokonalosti. Kristův chrám není dílem člověka, jeho neúplnosti a slabosti, ale je vyjádřením Boží milosti, jak smíme věřit.

Apoštol Pavel nám ve svém listě do Korintu (1K 3,16-17) připomíná, že tento chrám jsme my. Duch svatý nás vnitřně spojuje, uvádí do harmonie, anebo také my svévolně vše kolem sebe a v sobě můžeme bořit.

Sešli jsme se však v tomto kostele, moji milí, abychom se také i my Kristovi učedníci rozpomněli na jeho slova. Jeho slova k nám mohou proniknout, prozářit naši přítomnost tak, abychom byli vděčni Bohu za ten dokonalý dar.

Jistě, žijeme v nedokonalém světě, naše církev, jako každá jiná lidská stavba vykazuje i jisté nedostatky a ukazuje na nutnost proměny světa i nás.

Smíme se však znovu v Kristu obnovit a při Večeři Páně znovu niterně prožít naše setkání s Boží láskou. A třeba i přes lidskou nespokojenost s pozemskou stavbou života pocítit vděčnost, těšit se z přítomné chvíle a z naděje pro budoucno. Bohu díky. Amen

Promluva Výročí církve 7. ledna 2022

První čtení z Písma: 2. Paralipomenon 5, 6-7.13-6; Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 3, 9-11.16-1; Evangelium: Jan 2, 13-22