Nikdy nejsme tak docela sami

Moji milí, milé sestry a milí bratři. Letos v červenci to bylo už 35 let, kdy náš tehdejší čelný představitel vlády a moci soudruh Milouš Jakeš vyjádřil obavu a přání, aby komunisté nezůstali sami "jako kůl v plotě". Snad není na škodu si také připomenout, že to tehdy generální tajemník "trochu" popletl… Kůl v plotě totiž není nikdy sám, buď je spojen plaňkami s dalšími kůly, anebo to už není funkční plot, ale cosi pobořeného. Kůl v plotě je vždy součástí celistvé ochrany. Ta slavná hláška o kůlu v plotě byla tedy nesmyslná. Nicméně její autor podle všeho chtěl vyjádřit pocit mnohých vládců, či třeba jen obyčejných šéfů, kteří stojí v nějaké hierarchii na prvním místě, a ten pocit můžeme nazvat samotou.

Je totiž naprosto zřejmým faktem, že ten, kdo stojí v čele, musí být zcela logicky někdy naprosto osamocen. Jistě může se různě opřít o své spolupracovníky, může nechat o mnohých záležitostech demokraticky hlasovat a schovat se tak trochu za kolektiv, ale ono to nejde vždy a jsou situace a chvíle, kdy ten, kdo je ve vedení, může pouze ukázat druhým lidem směr, kam by si přál, aby se druzí vydali… A zůstat sám.

Četli jsme dnes, moji milí z Bible, příběh Deutoronomia, kdy velký vůdce Božího lidu slavný Jozue, pronesl onu velmi známou větu při obydlování země zaslíbené: "Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu." (Joz 24,15b)

Z vyprávění Písma víme, že Jozue v tomto vyznání nezůstal sám, ale ve svém rozhodnutí se Izraelský národ jako propojený celek rozhodl, že ani oni nebudou sloužit místním bohům ale Hospodinu. V mysli národů tehdy ve starém Orientu platilo, že každá oblast byla jasně rozporcována pro místní božstva. Což v praxi života znamenalo, že lidé sice překračovali různé hranice a třeba i násilím se zmocňovali cizí půdy, pokud si na to troufli, ale místní božstva tam v představách lidí zůstávala, i když předchozí domorodci byli vytlačeni. Zůstával zde stále totiž, podle tehdejších představ, nejen jakýsi duch místa, ale právě ta zmíněná místní božstva měla svou stálou moc. To byly duchovní ploty, které lidé nemohli jen tak "přelézt", či odstranit.

A právě v Šekemu, kde Jozue promlouval k Izraeli, byla stará svatyně místně příslušného boha Baala. To byl bůh dobré úrody, síly a plodnosti. A právě na tom místě zazněla Jozuova otázka a výzva, komu chce Izrael sloužit – zda Baalovi, nebo Hospodinu. Izrael se sice, jak jsme slyšeli, rozhodl pro Hospodina, ale jak z Písma víme, kult Baala, byl pro ně stále velikým pokušením, protože bohoslužby a všechno to kolem tohoto místního boha bylo mnohem více hmatatelnější a pestřejší. Slavnostní přísaha v Šekemu, o které jsme si dnes četli, nebyla tedy čímsi trvalým a pravý Izraelita se musel vlastně každý den znova rozhodovat, komu a čemu chce svým životem sloužit.

Stejně tak se musíme vlastně rozhodovat i my, sestry a bratři, každý den znova a znova, i když žijeme ve zcela jiné době a na zcela jiném místě. Jako křesťané, jsme podobně jako Šimon Petr, kdysi přijali, že Ježíš má také i pro nás slova života. To také znamená naše pochopení, že nejen kdysi na učedníky, ale i na nás je směřována stále aktuální Ježíšova otázka, zda jej také i my chceme opustit…

Ježíšův příběh zahrnuje ovšem nejen tuto otázku, ale také i chvíli, kdy zůstal zcela sám na kůlu, či kříži. Jsme tedy s Ježíšem spojeni? Každý z nás má svůj vlastní kříž a vnímá tíži života s různě měnící se intenzitou. Žádná pozemská ochrana, hradba, plot nás neochrání, ale přesto je tu možné stálé duchovní propojení. Tedy víra, že nejsme nikdy tak docela sami.

Ježíš se totiž z kříže také i nás ptá, čemu a komu chceme sloužit. Není to však žádná výčitka, nebo hrozba. Stejně tak se nás na to denně ptá i život sám. Ano je stálou otázkou, co vše nás vnitřně bude pohánět a naplňovat a s čím vším budeme či nebudeme spojeni, s čím už se nenecháme uchvátit.

Kéž bychom i my dokázali dnes i zítra říci spolu s Jozuem: "Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu." A kéž bychom také i plně vnímali naše spojení s Kristem. Spojení, které překračuje veškerou naši samotu, vše zlé i samu smrt.

Amen

První čtení: Jozue 24, 1-2a.14-15 (+24, 16-17.18b)

Jozue shromáždil všechny izraelské kmeny do Šekemu. Svolal izraelské starší, představitele, soudce a správce, a postavili se před Bohem. Jozue řekl všemu lidu: "Bojte se Hospodina a služte mu bezvýhradně a věrně. Odstraňte božstva, kterým vaši otcové sloužili za řekou Eufratem a v Egyptě, a služte Hospodinu. Jestliže se vám zdá, že sloužit Hospodinu je zlé, vyvolte si dnes, komu chcete sloužit: zda božstvům, kterým sloužili vaši otcové, když byli za řekou Eufratem, nebo božstvům Emorejců, v jejichž zemi sídlíte. Já a můj dům budeme sloužit Hospodinu."

Druhé čtení (varianta I): Efezským 6, 10-18

Bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj, abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti k pohotové službě evangeliu pokoje a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také přílbu spasení a meč Ducha, jímž je slovo Boží. V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry.

Evangelium: Jan 6, 60-69 (+6, 56-59)

Když to jeho učedníci slyšeli, mnozí z nich řekli: "To je hrozná řeč! Kdo to může poslouchat?" Ježíš poznal, že učedníci na to reptají, a řekl jim: "Nad tím se urážíte? Což až uvidíte Syna člověka vystupovat tam, kde byl dříve? Co dává život, je Duch, tělo samo nic neznamená. Slova, která jsem k vám mluvil, jsou Duch a jsou život. Ale někteří z vás nevěří." Ježíš totiž od počátku věděl, kteří nevěří a kdo je ten, který ho zradí. A řekl: "Proto jsem vám pravil, že nikdo ke mně ne může přijít, není-li mu to dáno od Otce." Od té chvíle ho mnoho jeho učedníků opustilo a už s ním nechodili. Ježíš řekl Dvanácti: "I vy chcete odejít?" Šimon Petr mu odpověděl: "Pane, ke komu bychom šli? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi ten Svatý Boží."