Nic netrvá na věčné časy

Moji milí, býváte v životě raději pro, anebo proti? Je to možná zdánlivě podivná otázka, ale je faktem, že jsou lidé, kteří nejenom tíhnou k jednomu nebo druhému pólu, ale také zůstávají při něm stůj, co stůj.

Někdo kupříkladu bývá vždy proti těm, kdo jsou u moci, nemá rozdělené politiky na "hodné, zlé a ošklivé", všechny hází do jednoho mizerného pytle. Člověk může mít i tendenci vnímat černě všechny děje kolem sebe a může se i stát, že se mu postupně vytratí pozitiva a reálné kontury toho, "pro" co on sám je, když on je vždy proti.

A to platí samozřejmě i naopak. Jsou lidé, kteří jsou tak pozitivní a "pro - pro", až ztratí soudnost kritického hodnocení. Asi se shodneme, že bychom měli umět být vyvážení, když jsme proti něčemu, měli bychom také vědět, pro co jsme a co je uskutečnitelné. A když jsme pozitivní a pro, ani zde bychom neměli ztratit jistou dávku odstupu.

Prorok Ámos je ale vyhraněně proti: "Běda bezstarostným na Sijónu! Běda těm, kdo lehají na ložích ze slonoviny, povalují se na pohovkách, jídají jehňata ze stáda a telata z chléva, blábolí za zvuku harfy... atd." (Am 61a.4-5) Připomenu nyní trochu z tehdejšího politického dění - v době proroka v 8. století před Kristem, byla dvě bratrská království Severní Izrael a Judsko. Severnímu Izraeli se dařilo, prospíval a porazil i Judsko. V jedné bitvě, prorazil jeruzalémské hradby a Jeruzalémský Sijón se musel na čas podřídit kultu Severního Izraele. Severní Izrael byl přesvědčen, že oni jsou ti silní, požehnaní. Ámos se však staví proti falešným jistotám, které tehdy v Izraeli na čas zvítězily. Ámos brojí proti falešně "znásilněné" bohoslužbě, která je pouze odrazem spokojenosti a zároveň prázdnoty, protože Hospodin a děj světa není spoután magickými obřady, které si člověk vymyslí, a to že je na čas někdo vítězem, nemusí mnoho znamenat. Vítěz bere vše, zdá se, ale nemusí to tak být trvalé. Na světě nikdy neplatí heslo, že něco trvá na věčné časy. Prorok se tedy ostře staví proti pýše Severního Izraele a zároveň je pro pokoru před Hospodinem.

Život víry je bezesporu stálým zápasem proti do sebe zahleděné spokojenosti, jistotě, ta také bývá zcela falešná. "Bojuj dobrý boj víry, abys dosáhl věčného života." (1Tm 6,12) Píše apoštol Pavel v prvém listě Timoteovi - jak jsme slyšeli i my dnes výzvu apoštola, která je adresována také mě i tobě: "Usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost." (1Tm 6,11b) Jak už dobře víme, na nás všechny čeká každodenní zápas, který je nesmírně pozitivní. Je to boj pro a zároveň i proti něčemu, co bývá v nás a kolem nás. A kdy jsme správní vítězové?

Víra nám neposkytuje, jen jakýsi recept na ctnosti a to, jak se dostat z pasti, své nedokonalosti a slabosti. Víra nám také ukazuje jakousi proti-past lidské pro-pasti. Tou malou slovní hříčkou (propast a protipast) chci poukázat na možnost důvěry, že nepřekonatelná vzdálenost mezi námi a Bohem smí být v Kristu překonána, pokud nepromarníme svůj veškerý čas a pokud se nenecháme ukolébat vždy jen dočasnými vítězstvími nebo dočasnými prohrami života.

O tom také je příběh Lazara a boháče z evangelia. Lazar byl ten poražený chlapík, muž plný nemoci, bídy a hladu. Jeho jméno Lazar se dá přeložit, znamená "Boží pomoc", ale pomoci se mu však jakoby od Boha nedostává, a zemře. Oproti tomu boháč, jehož jméno za života jistě všichni znají, ale my už ne, ten boháč se má sice výtečně, ale také on nutně jednou zemře. Je pak nucen pochopit, přijmout skutečnost věčnosti. Za života byla propast mezi ním a Lazarem sice velká, ale nyní po smrti je ta propast zcela jiná, už je naprosto nepřeklenutelná. Ta propast je přiblížením věčnosti, která je už trvalá, nedá se změnit, překlenout.

Svědectví smrti je jasné. Zůstává otázkou pro nás živé, zda jsme životem pro, či proti, zda nasloucháme Mojžíšovi a prorokům, co se vymezují proti lidské namyšlenosti, sobectví a prázdnému náboženství, které volá jen po lidské spokojenosti a světské zajištěnosti. Je také jistě otázkou, zda jsme proti, nebo pro toho, kdo byl vzkříšen z mrtvých - zda potřebujeme Krista, který už za našeho života plně překlenuje naši propast mezi námi a Bohem a směřuje k napojení na věčnost.

Život v Kristu není past a smrt v Kristu, není jen černá propast. Věříš tomu? Pokud, ano tak podle toho žij, to je celé. Amen

Ámos 6, 1a.4-7; 1. Timoteovi 6, 11b-16 (+ 6,17-19); Evangelium: Lukáš 16, 19-31