Nepodceňujme sílu své modlitby
Moji milí, milé sestry a milí bratři. Bible nám dává celou řadu návodů na život. Z naší zkušenosti jasně plyne, že zvěst Písma je pro nás inspirací a posilou. Proto v listě Jakubově jsme si dnes vyslechli celou řadu jednoduchých, návodných ukazatelů, které nás v dobrém směřují: Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Atd… Jk 5,13-14
Samozřejmě, že život lidí je velmi pestrý a Bible, i když je to hodně "tlustá kniha, nemůže se přesně napasovat na vše, co my prožíváme. Každý život je v něčem originální, a ne vždy může zapadnout do našeho momentálního nastavení každá věta z Bible. Ne vždy jsme také ochotni si vyslechnout třeba i dobře míněnou radu od našich přátel. Ne vždy se dokáží naši blízcí vcítit se do situace, kterou prožíváme. Ne vždy nevyžádané rady jsou tím, co vskutku potřebujeme…
Mnohdy býváme různě netrpěliví, vyjadřujeme nespokojenost a jako malé děti, chceme vyřešit vše nepříjemné rychle – v domnění, že máme nárok na to, abychom se měli vždy dobře a žili si stále spokojeným životem. Zvěst Písma nás ale především učí pokoře, pokoře před Bohem. Víra nás směřuje k trpělivosti, vede k naději a učí lásce. Poznáváme tak, že naše trpělivé modlitby jsou vskutku tím, co potřebujeme. V listě Jakubově jsme si právě proto dnes i připomínali slovo o důležitosti modlitby v našem životě. O tom, jak velikou moc má modlitba. Modlitba totiž mění náš vnější i vnitřní svět.
Jakub ve svém listě nám připomínal velkou osobnost Starého zákona proroka Eliáše, který se podle mnohých tehdejších představ vrátil na zem po více jak osmi stoletích v podobě Ježíšova předchůdce Jana Křtitele. A přesto, že to byla tak výjimečná osobnost, Jakub o Eliášovi píše: Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. Jk 5,17
Eliáš byl člověk jako my? Je těžké uvěřit legendě, že dokázal zastavit modlitbou déšť na tři a půl roku. Ovšem ještě těžší je uvěřit, že také i my samotní máme tu velikou moc. Opravdu byl Eliáš člověk jako my? Můžeme se mu vyrovnat?
Paradoxní na té otázce ovšem, sestry a bratři, bývá skutečnost, že lidé si na jedné straně příliš sami sobě nevěří, podceňují sílu své modlitby a na druhé straně žijí ve velké ne pokoře před Bohem. Pomocí z naší nepokory je nám Ježíš, který byl sice také člověkem jako my, ale který nám do našeho času ukazuje pokornou cestu k Bohu Otci.
Ježíšův návod, který jsme si dnes vyslechli z evangelia je samozřejmě velmi drsný. Utnout si ruku, nohu, přijít o oko, pokud nás svádí, to vše není myšleno jako důsledná instrukce. Není to příkaz, který nás nutí prolévat krev díky naší slabosti, ale nutí nás se zamyslet, zastavit se. Ježíšův pokyn, jeho naléhavost nás směřuje k pokoře. Každý, totiž jak nám Kristus připomíná, každý člověk bude solen ohněm. Mk 9,49
Ježíš svým výrazným slovem chce námi zatřást. Sice s jistou nadsázkou, ale s velkou důležitostí nám připomíná skutečnost, na kterou pozapomínáme. A to, že v životě nestojíme jen před lidským hodnocením, před tím, jak nás vidí druzí lidé, nebo jak se my samotní vnímáme, ale že stojíme především před Božím soudem. Tato podstata víry nás má ovlivňovat, posouvat a měnit. A o tom by nemělo být sporu, sestry a bratři.
Sůl je dobrá vysvětluje nám dál Ježíš. Sůl je obrazem pokory před Bohem. A pokora je nenahraditelnou veličinou života a ta se nedá ničím jiným zastoupit. Proto se i nás Ježíš ptá, pokud sůl pokory ztratí slanost, čím ji osolíte?
Dnešní evangelium končilo Ježíšovou výzvou: Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji. Mk 9,50 Ježíš je ovšem nejen naším přítelem, který nás občas počastuje dobrou radou. On smí být naším Spasitelem, Zachráncem, který promlouvá ke každému z nás velmi osobitě a intimně.
Kéž tedy sůl pokory máme v sobě a nacházíme pokoj. Amen
První čtení: Numeri 11, 25-29 ( +11, 16.24)
Hospodin sestoupil v oblaku, promluvil k němu a odebral z ducha, který byl na něm, a dal jej těm sedmdesáti starším. Sotva na nich duch spočinul, prorokovali, ale potom už nikdy. Dva muži však zůstali v táboře, jeden se jmenoval Eldad a druhý Médad. I na nich spočinul duch, ačkoliv nepřišli ke stanu; byli totiž mezi zapsanými. Ti prorokovali v táboře. Tu přiběhl mládenec a oznámil Mojžíšovi: "Eldad a Médad v táboře prorokují." Nato se ozval Jozue, syn Núnův, který už jako jinoch přisluhoval Mojžíšovi, a zvolal: "Mojžíši, můj pane, zabraň jim v tom!" Ale Mojžíš mu řekl: "Ty kvůli mně žárlíš? Kéž by všechen Hospodinův lid byli proroci! Kéž by jim Hospodin dal svého ducha!"
Druhé čtení: Jakubův 5, 13-20
Vede se někomu z vás zle? Ať se modlí! Je někdo dobré mysli? Ať zpívá Pánu! Je někdo z vás nemocen? Ať zavolá starší církve, ti ať se nad ním modlí a potírají ho olejem ve jménu Páně. Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno. Vyznávejte hříchy jeden druhému a modlete se jeden za druhého, abyste byli uzdraveni. Velkou moc má vroucí modlitba spravedlivého. Eliáš byl člověk jako my, a když se naléhavě modlil, aby nepršelo, nezapršelo v zemi po tři roky a šest měsíců. A opět se modlil, a nebe dalo déšť a země přinesla úrodu. Bratří moji, zbloudí-li kdo od pravdy a druhý ho přivede nazpět, vězte, že ten, kdo odvrátí hříšníka od bludné cesty, zachrání jeho duši od smrti a přikryje množství hříchů.
Evangelium: Marek 9, 42-50 (+ 9, 38 -41)
Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, lépe by mu bylo, kdyby mu dali na krk mlýnský kámen a hodili ho do moře. Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného. A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; je lépe pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla. A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; je lépe pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, >kde jejich červ neumírá a oheň nehasne. < Každý bude solen ohněm. Sůl je dobrá, ztratí-li však svou slanost, čím ji osolíte? Mějte sůl v sobě a žijte mezi sebou v pokoji."