Naše duše předurčená k životu s Bohem

Zítra tomu budou už tři roky od Ruské invaze na Ukrajinu. Za ta tři léta bylo napácháno mnoho škod na majetku i přírodě, utratily se obrovské finanční prostředky na všech stranách. Především však žel Bohu proteklo přespříliš mnoho lidské krve.

Ve čtvrtek jsme zaznamenali u nás v Hradci otřesný čin šestnáctiletého mladíka, který pobodal dvě ženy v obchodě, to místo je docela nedaleko odtud... Lidé páchají sobě navzájem hrozné činy. Lidská zloba, zášť, sobectví, agrese mívá mnoho podob a příběhů.

Láska k nepřátelům, které nás evangelium učí, zní sice jako dobrá teorie, ale praxe života po staletí lidem ukazuje, jak těžko se tato výzva křesťanům plní. A především je tu zřejmá jistá nefunkčnost, nepraktičnost takového počínání. Pokud na nás někdo jde se zbraní v ruce a pokud mu dovolíme, aby na nás udeřil, a navíc mu nastavili i svou druhou tvář, tedy abychom mu dali další možnost, jak nám ublížit, tak zlo v drtivé většině případů žel Bohu naroste ještě do větších rozměrů.

Docela jistě můžeme říci, že Ježíš velmi důrazně nařizoval všem, kdo jej poslouchali, cosi co bylo zcela proti logice a danému fungování ve světě lidí. Jeho slovo, které kdes čteme v Bibli, nebylo jen jakési přání, lehké doporučení, ale vyznívá jako přikázání se vší vážností. To že člověk má milovat své

nepřátele, dělit se s každým potřebným, nikoho nesoudit a být naprosto milosrdný ke všem, zní od Ježíše vlastně jako tvrdé nařízení. Sám se jím pak tento dávný muž i řídil. Na Ježíšovi se plně projevila lidská nenávist, která jej přibila na kříž, aby v bolestech těla a naprosté samoty zemřel. Jeho odpovědí, nebyl útěk, nebyla to ani nenávist a zloba k těm, kdo jej odsoudili a mučili. Jak máme zaznamenáno, na kříži se modlil: "Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí." L 23,34

Ježíš z Nazaretu byl tedy nejen jakýmsi teoretikem, ale také i nositelem zlatého pravidla, ve kterém řekl: "Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi." L 6,31 Když takto Ježíš promlouval ve svém čase k velkému zástupu a ke svým učedníkům, toto jeho slovo znělo jistě poněkud mravokárně a zdálo se, že zde vystupoval jako učitel etiky, jako klasický rabín, který říká překvapivé věty v maximu, proto, aby "vymáčkl" z těch, kteří mu naslouchají, alespoň náznak určitého posunu.

My v něm ovšem ale vidíme a slyšíme slovo Spasitele – Krista. Tedy toho, který nám přibližuje náš možný vztah k Bohu. Ježíš je vlastně "lidskou tváří" nebeského Otce. Ježíš je živým obrazem Boha, který stále miluje i ty, kteří se staví proti němu. Princip a podstata Božího vztahu k člověku – totiž spočívá v překvapivé milosti.

Jistě to, jak my lidé zrcadlíme Boží lásku, je stále otázkou. Ale je i na místě si znovu připomenout, že také možná nebudeme mít vždy sílu nastavit zlu druhou tvář a dělit se s potřebnými, vše odpouštět a nikoho nesoudit. Je také ale neméně důležité, abychom nepropadli tomu druhému extrému – tedy, že bychom hořeli stejnou nenávistí jako ti, co stojí proti nám. Jinými slovy, je na nás, abychom "nezrcadlili" ve stejné duchovní intenzitě cizí zlobu, nenávist, protože to je něco, co ničí Boží obraz v nás. Takové lidské zrcadlení je cosi, co nás rozleptává – pokud se rozhodneme být obdobnými "zloduchy", který žijí ve své zášti.

My totiž, jak nám připomíná apoštol Pavel, nemáme jen naději pro tento život, ale také i pro věčnost.

Tento svět měl a bude mít vždy mnoho trápení. Jádro našeho života je duše předurčena k plnému životu u Boha, tedy k životu na věčnosti a také k životu s Bohem už tady na zemi. Nemusíme být jen obrazem své doby a lidí kolem. Nemusíme vždy nutně zrcadlit lidskou zášť, zlo, tak jako nemusíme milovat jenom ty, kteří nás mají v oblibě. Smíme být i Božím obrazem, zrcadlem duchovní síly z Krista. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Genesis 45, 3-7 (+45, 8-11.15)

Josef řekl bratrům: "Já jsem Josef. Můj otec vskutku ještě žije?" Bratři mu však nemohli odpovědět; tak se ho zhrozili. Josef je proto vyzval: "Přistupte ke mně." Když přistoupili, řekl jim: "Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň. Bůh mě poslal před vámi, aby zajistil vaše potomstvo na zemi a aby vás zachoval při životě pro veliké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh. On mě učinil otcem faraónovým, pánem celého jeho domu a vladařem v celé egyptské zemi.

Druhé čtení: 1. Korintským 15, 35-38.42-44 (15, 45-50)

Někdo snad řekne: "Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?" Jaká pošetilost! To, co zaséváš, nebude oživeno, jestliže neumře. A co zaséváš, není tělo, které vzejde, nýbrž holé zrno, ať už pšenice nebo

nějaké jiné rostliny. Bůh však mu dává tělo, jak sám určil, každému semeni jeho zvláštní tělo. Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci. Zasévá se tělo přirozené, vstává tělo duchovní. Je-li tělo přirozené, je i tělo duchovní.

Evangelium: Lukáš 6, 27-36 (+6, 37-38)

Ježíš řekl: "Vám, kteří mě slyšíte, pravím: Milujte své nepřátele. Dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí. Žehnejte těm, kteří vás proklínají, modlete se za ty, kteří vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou, a bude-li ti brát plášť, nech mu i košili! Každému, kdo tě prosí, dávej, a co ti někdo vezme, nepožaduj zpět. Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. Jestliže milujete jen ty, kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci. Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec."