Na počátku všeho je Slovo od Boha

Je tomu už více jak čtyřicet let, co v Nedošíně u Litomyšle, kde jsem vyrůstal, velká voda zle narušila dva mosty přes řeku Loučnou. Úzká lávka – u Drymlů – byla nahrazena pohodlným mostem pro pěší a most – u Doležalů – asi dvě stě, tři sta metrů vedle se zcela zrušil. Je to zvláštní na nový most jsem si zvykl hned, ale ten neobnovený u Doležalů mi chybí stále. Už tolik vody proteklo Loučnou a stejně mi tam pocitově chybí, když jdu kolem. A přitom není až tak potřeba. O kus dál je ještě další most, po kterém mohou jezdit i auta, není to nějaké velké dopravní omezení, a přesto mně osobně tam onen most opravdu stále chybí.

Věřím, že obdobné nastavení v něčem podobném máte i vy. Je Boží hod vánoční a každý rok v kostele při bohoslužbě v tento den tradičně čteme zcela stejné biblické texty. Slyšíme právě v tento den čtení z proroka Izajáše z 52 kapitoly, úvod z listu Židům a vrcholem je každým rokem prolog Janova evangelia – prvních 14 veršů. Tato tři biblická čtení jsou vlastně tři mosty, které nás provází a převádí přes vánoční čas pokaždé stejně. Tedy je faktem, že naše řeka života se během roku vyvíjela všelijak a rozličně. Rok 2024, byl pro svět i pro nás osobně v mnohém odlišný – byl v mnohém zase o trochu jiný než léta předchozí. Ale ta tři biblická čtení jsou ale stále stejná. Pravda, možná bychom první dvě mohli nahradit nějakým jiným čtením, aniž bychom si toho všimli… Docela jistě by nám ale asi chybělo evangelium, které jsme slyšeli už tolikrát, známe jej možná i trochu z paměti – začátek od Jana:

Na počátku bylo Slovo,

to Slovo bylo u Boha,

to Slovo bylo Bůh.

To bylo na počátku u Boha.

Kdyby někdo zrušil, vyškrtl, zakázal nám číst, užívat navždy tohoto textu, věřím, že by nám všem to vadilo. Chybělo by nám něco, co se nedá nahradit. Prolog Janova evangelia je nádherné čtení. Jistě sice není tak názorné – není v něm příběh o putování do Betléma o jesličkách a pastýřích, ale výtečně se hodí právě pro tento významný den. Je oslavou možného života s Bohem. Ten, kdo jej slyší poprvé a má po něm přejít, dost možná se cítí trochu i nejistě. Ten text nese vznešenou teologii, ale to je jen ten první pohled člověka nezkušeného.

Prolog od Jana je především oslavnou písní, která se snaží zachytit obsah života. Života, který je pro člověka jinak nepřenosný, neuchopitelný, protože nás všechny neskonale přesahuje. Ten hymnus je mostem Ducha, který převádí k víře, díky níž se smíme orientovat v celém svém životě.

Na počátku všeho je Slovo od Boha. Tedy i popsání smyslu celého světa – a to je tím světlem. Světlem od Boha, které nás odvádí od toho, abychom se ztratili a bloudili v temnotách. To světlo, jak říká Jan, ozařuje každého člověka.

Nebo jinak řečeno Bůh je ve své podstatě srozumitelný každému člověku, i když sami lidé používají různý jazyk a jiné výrazivo. Bůh je naprosto univerzální a všeobsahující silou. A abychom jej mohli lépe pochopit a snadněji přijmout je nám předložena zvěst o narození a příchodu Krista do našeho světa právě prožívaných dnů.

Ten, kdo v Kristu rozpozná most k Bohu Otci, nachází odpověď na život. Naše cesta životem se různě klikatí, občas škobrtáme, býváme spokojení i nespokojení. To že se nám do cesty postavil most od Boha je naší velkou výhrou. Víra je dar, který kdyby nám někdo chtěl vzít, zrušit, omezit, velmi, velmi by nám už chyběl.

Sestry a bratři, jaký bude další rok, co vše k nám připlave, nevíme, ale ten duchovní most víry v Krista nás udrží u Boha již navždy. Amen                                                                   --- Hod Boží vánoční 2024 ---

První čtení: Izajáš 52, 7-10

Jak líbezné je, když po horách jdou nohy toho, jenž poselství nese a ohlašuje pokoj,

jenž nese dobré poselství a ohlašuje spásu, jenž Sijónu hlásá: "Tvůj Bůh kraluje!"

Slyš! Tvoji strážní pozvedají hlas, plesají společně, protože na vlastní oči vidí, že Hospodin

se vrací na Sijón. Zvučně spolu plesejte, jeruzalémské trosky, vždyť Hospodin

potěšil svůj lid, vykoupil Jeruzalém. Hospodin obnažil svou svatou paži před zraky

všech pronárodů. I spatří všechny dálavy země spásu našeho Boha.

Druhé čtení: Židům 1, 1-6

Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; v tomto

posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho

a skrze něhož stvořil i věky. On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko

svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího

majestátu na výsostech a stal se o to vznešenějším než andělé, oč je převyšuje jménem,

které mu bylo dáno. Komu kdy z andělů Bůh řekl: >Ty jsi můj Syn, já jsem tě

dnes zplodil!< A jinde se praví: >Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.< A když chce

uvést Prvorozeného do světa, praví opět: >Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!<

Evangelium: Jan 1, 1-14

Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh.

To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něa bez něho nepovstalo nic,co jest.

V něm byl život a život byl světlo lidí.

To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.

Od Boha byl poslán člověk, jménem Jan.Ten přišel proto, aby vydal svědectví o tom světle,

aby všichni uvěřili skrze něho. Jan sám nebyl tím světlem,

ale přišel, aby o tom světle vydal svědectví.

Bylo tu pravé světlo, které osvěcuje každého člověka; to přicházelo do světa.

Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.

Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.

Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž narodili se z Boha.

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.

Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Amen