My v Hradci máme rádi Hradec

Asi by nás překvapilo, kdybychom cestovali vlakem a někde v jiném městě by na nádraží zněla z ampliónu znělka naší hradecké písně "Okolo Hradce". Tedy abych uvedl věc na pravou míru – ještě před pěti lety zněla tato píseň na vlakovém nádraží v Jindřichově Hradci, nyní ale patří už jen ke Královéhradeckému nádraží a nikam jinam. Melodie této písně není nijak úžasná, ale my z Hradce Králové ji přijímáme, když rozezvučí nádražní halu. Slyšíme v ní, že jsme tady doma. Ostatně proto jsme ji také i vybrali s mojí Janou do automatu naší Zvonohry, jako jednu z mnoha písní, aby nám občas zazněla do našeho atria Sboru kněze Ambrože, a tak i do našeho města.

V životě běžně platí, že některé písně vnímáme, jako velmi ohrané. Dnes jsme si společně z evangelia vyslechli Ježíšovo volání: "Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste!" L 13, 34 Tento text sice není písní, ale je něčím, co se neposlouchá příjemně. Tedy můžeme zůstat u toho, že Ježíšovo slovo se týká výhradně jen a jen Jeruzaléma, ale to zřejmě jen povrchní vnímání tohoto textu.

Jistěže se Ježíš ve svém slově dotýká širší historie tohoto města a skutečnosti, že Boží lid, někdy velmi těžce přijímal slova proroků, že proroky od sebe odháněl, že je pronásledoval a ve svém čase i zabíjel, protože se nehodilo to, co od proroků někdy zaznívalo.

Nicméně text přináleží vlastně také i každému současnému městu po celém světě. Jako jistému principu lidského chování. Je příjemně pohodlné vnímat v tomto Ježíšově provolání pouze historii, chápat jen tehdejší situaci a rozebírat, co vše Ježíš odpověděl poslům krále Heroda a co prorocky viděl před sebou. Tedy, že musí jít do Jeruzaléma a dokončit svou pouť právě tam a že pro tehdejší nastavení obyvatel Jeruzaléma lid zakusí, jak jsou opuštěni Hospodinem. Jenže jako prorok vystupuje i s tím, že jej mnozí uvidí jako Spasitele při jeho velkém návratu. Paruzie, tedy druhý Kristův návrat na konci věků ovšem stále ještě nenastal.

A jaká je naše přítomnost, jaká je melodie našich současných dnů? Jakou písní bychom vyjádřili stav svého nitra? Co člověk, to odpověď. Někdo si třeba vnitřně zpívá píseň "Já chci žít non stop, jiný zase zpívá o "Sladkém mámení". Nic proti těm písním a už vůbec ne proti lidskému gustu, ale věřím, že se shodneme, že je potřeba vnitřně slyšet náš play list velmi široký pestrý.

Apoštol Pavel, jak jsme si dnes četli, napsal o svých současnících toto: "Mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně." Fp 3, 18-19

Co by asi apoštol napsal o nás v Hradci tady a teď? Co vše roste v naší vnitřní zahrádce? Ta otázka nezní jako příjemná píseň. Ale stavíme si do našeho myšlení stále se opakující notu, která nás odvádí od našeho čistě přízemního vnímání.

Jsme tak odklánění od našeho duchovního nastavení, v němž se upínáme jen a pouze na tento pozemský život, tak aby nás nic jiného ani nezajímalo. My křesťané však také máme, jak nám připomíná apoštol "občanství v nebesích" – "odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit." Fp 3,20-21

Jako všichni křesťané si smíme uvědomovat, že my lidé nemáme tedy jen tuto pozemskou vlast. Je nepochybně na místě a je dobře, že máme rádi Hradec. Je správné, pokud máme dobrý vztah k České republice, máváme tříbarevnou vlajkou – v tom duchovním obraze v naší zahradě tam rostou vskutku tři růže (červená, bílá a modrá). Nicméně žijeme také i ve stavu očekávání nového města a vlasti nebeské, která nám byla svěřena. A to je píseň, která by měla dobře zvučit na strunu naší víry. Díky Bohu za to. Amen

První čtení: Genesis 15, 5-12.17-18

Hospodin vyvedl Abrama ven a pravil: "Pohleď na nebe a sečti hvězdy, dokážeš-li je spočítat." A dodal: "Tak tomu bude s tvým potomstvem." Abram Hospodinovi uvěřil a on mu to připočetl jako spravedlnost. A řekl mu: "Já jsem Hospodin, já jsem tě vyvedl z Kaldejského Uru, abych ti dal do vlastnictví tuto zemi." Abram odvětil: "Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím?" I řekl mu: "Vezmi pro mne tříletou krávu a tříletou kozu a tříletého berana, hrdličku a holoubě." Vzal tedy pro něho to všechno, rozpůlil a dal vždy jednu půlku proti druhé; ptáky však nepůlil. Tu se na ta mrtvá těla slétli dravci a Abram je odháněl. Když se slunce chýlilo k západu, padly na Abrama mrákoty. A hle, padl na něho přístrach a veliká temnota. Když pak slunce zapadlo a nastala tma tmoucí, hle, objevila se dýmající pec a mezi těmi rozpůlenými kusy prošla ohnivá pochodeň. V ten den uzavřel Hospodin s Abramem smlouvu: "Tvému potomstvu dávám tuto zemi od řeky Egyptské až k řece veliké, řece Eufratu."

Druhé čtení: Filipským 3, 17 - 4, 1

Bratří, napodobujte mne. Hleďte na ty, kdo žijí podle našeho příkladu. Neboť mnozí, o nichž jsem vám často říkal a nyní to s pláčem opakuji, žijí jako nepřátelé Kristova kříže; jejich koncem je zahynutí, jejich bohem břicho a jejich chloubou to, zač by se měli stydět, neboť smýšlejí přízemně. My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. On promění tělo naší poníženosti v podobu těla své slávy silou, kterou je mocen všecko si podmanit. Moji bratří, které miluji a po nichž toužím, jste mou radostí a slávou; proto stůjte pevně v Pánu, milovaní.

Evangelium: Lukáš 13, 31-35

Za Ježíšem v tu chvíli přišli někteří farizeové a řekli mu: "Rychle odtud odejdi, protože Herodes tě chce zabít." On jim řekl: "Jděte a vyřiďte té lišce: Hle, já vyháním démony a uzdravuji dnes i zítra, a třetího dne dojdu do svého cíle. Avšak dnes, zítra i pozítří musím jít svou cestou, neboť není možné, aby prorok zahynul mimo Jeruzalém. Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kdo byli k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako kvočna shromažďuje kuřátka pod svá křídla, a nechtěli jste! Hle, ve svém domě zůstanete sami. Pravím vám, že mě neuzříte, dokud nepřijde chvíle, kdy řeknete: Požehnaný, který přichází ve jménu Hospodinově."