Máš Pastýře, který Tě má rád
Kdy můžeme říci o někom, že jej známe? Známých lidí máme mnoho. A třeba je vidíme často, nevíme o nich téměř nic. Například - z okna své kanceláře takřka denně vidím zaměstnance firmy "Autolaky Rašín". Jediné, co o nich s určitostí mohu říci je to, že jsou to náruživí kuřáci, kteří z mého pohledu velmi často stojí před svým obchodem se zapálenou cigaretou. Já sedím za oknem u svého počítače, oni jsou ode mne vzdáleni vlastně jen kousek, nějakých 15 metrů, ale máme k sobě daleko, nevíme o sobě nic. Když se potkáme na ulici, pozdravíme se, ale to je vše. Nevíme a zatím nepotřebujeme vědět, jak se jmenujeme, jakou máme rodinu, co se nám libí, nelíbí.
Takových známých máte jistě celou řadu i vy. Znáte tak svou pošťačku, prodavačku v obchodě, kam chodíte nakupovat, nebo souseda z vedlejšího domu. Prožíváme dobu, která obecně brání většímu seznamování. Stále míváme na sobě roušku, či respirátor, jsme přibrzděni vůči virům i jakýmkoliv bližším mezilidským kontaktům... Až tato pandemická doba jednou pomine, bude jistě lépe. Proměna velkého počtu našich známých v osoby blízké ale jen tak nestane. Abychom někoho blíže poznali, k tomu musí být vhodná příležitost - důvod, a především oboustranný zájem.
"Já jsem dobrý pastýř; znám své ovce a ony znají mne." (J 10,11) Slyšíme Ježíšovo slovo z evangelia. Ježíše vnímáme jako svého dobrého Pastýře. Jako toho, kdo na nás volá jménem. Jako toho, kdo nás zná velmi důvěrně - a my poznáváme, že v něm je naše záchrana, spása. Proto se i shromažďujeme ve sborech, v kostelích. Co to pro nás znamená a jak to vysvětlit těm, s nimiž se tu a tam potkáváme, na to se těžko hledá odpověď. Míváme mnohdy problém to vysvětlit i těm, s nimiž nás pojí dlouholetá blízkost.
Apoštol Petr ve Skutcích apoštolských (Skutky 4, 7-12) to měl poměrně jednoduché. A měl to svým způsobem jednodušší, než to míváme my. Jednak byl naplněn Duchem svatým, byl také veden k odvaze a rozhodnosti a stál za ním zázrak. V chrámu se totiž setkali Petr a Jan s člověkem chromým už od narození, který je prosil o almužnu. Petr mu řekl: "Stříbro ani zlato nemám, ale co mám, to ti dám: Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského vstaň a choď!" Vzal ho za pravou ruku a pomáhal mu vstát; a vtom se chromému zpevnily klouby, vyskočil na nohy, vzpřímil se a začal chodit. Vešel s nimi do chrámu, chodil, skákal radostí a chválil Boha." (Sk 3,6-8) Tak popisuje tato biblická kniha událost, kvůli níž se Petr a Jan dostali do vězení a ke svědectví před zákoníky a velekněze.
Církev a my s ní se nyní ovšem neopíráme o sérii nekonečných dalších a dalších zázračných uzdravení. Zázraky by se nutně musely stále opakovat. Nakonec by ani zázrakem nebyly - vše jednou zevšední, nemocných je mnoho, a navíc i uzavření pozemské poutě čeká jednou na každého. Církev se ale neopírá o zázraky, křesťan nikoho nepřemáhá mocí a jménem Kristovým. Smíme se opírat jen o víru. A víra se opírá o jasně předestřenou naději, a především o lásku, jak nám bylo připomenuto v 1. listě Janově o Bohu Otci: "A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal."
Bůh je láska, a v ní jsme díky Kristu zachráněni, i když se blíží zlý vlk. Mluvím o zlu, které je stále přítomné v tomto světě. Zlo je to, co nás trhá a rozhání. Bylo by jistě krásně na světě, kdyby zlí vlci nebyli, kdyby stále nečíhali skryti ve tmě u stáda ovcí. Ale náš svět je už takový...
Bůh Otec však ve své dobrotě posílá i do naší současnosti vzkříšeného Ježíše. Tedy dobrého Pastýře, který nikdy neutíká, i když se blíží vlk. Ježíš je ten, kdo již položil a také i stále nabízí svůj život za druhé. On nás spojuje do jednoho stáda. Věříš tomu, sestro, bratře? Věříš tomu, že díky Kristu platí o tobě jeho slovo: "A já jim dávám věčný život: nezahynou navěky a nikdo je z mé ruky nevyrve."
Ježíš každého z nás zná, za každého z nás nasadil svůj život. A jsme rádi, když kdokoli z nás se rozhodne přijmout svátost křtu. Vyjádřit skutečnost toho, že Ježíše zná a cítí. Že on je Pastýřem, tedy tím, kdo ve víře přemáhá vše zlé. A dokonce i samotnou smrt. Jsme rádi, že se v církvi můžeme navzájem poznávat, nejsme si cizí. Nový křtěnec je součástí církve, tedy jednoho velkého stáda různých oveček po celém světě.
Máš Pastýře, který Tě má rád a neopustí Tě nikdy, i když třeba někdy přijde něco těžkého...
Kéž nás posiluje víra, osvěcuje naděje a společné poznání Boží lásky je stále pevné. Amen
První čtení: Skutky 4, 7-12; Druhé čtení: 1. Janův 3, 16-24; Evangelium: Jan 10, 11-18