Když býváme opilí svým rozumem a sami sebou
Večírky, akce, různá setkání, kde je k mání… Moji milí, milé sestry a milí bratři – říká se, a nejen v Čechách, že dobrým společenským "spojovatelem" bývá alkohol. Jistě, chutný alkoholický nápoj může být určitou pomocí pro dobrou atmosféru, uvolnění, sblížení. Víme ovšem také všichni velmi dobře, že alkohol by měl být užíván s jistou mírou a že také může být i nebezpečnou rozbuškou ve vztazích – mezi lidmi.
Ještě nebezpečnější než alkohol a všechny omamné látky je však náš vlastní jazyk. Náš jazyk, ta malá část našeho těla, nebo přesněji řečeno, ta veliká myšlenková síla a duchovní nastavení, které je v každém z nás a může se projevit, je tím, co nás s lidmi spojuje, anebo značně rozděluje. Náš jazyk, jak jsme četli v listu Jakubově a jak všichni opět velmi dobře víme: Jazyk je jako oheň, který může mnohé spálit, zničit, anebo jen tak nepříjemně ošlehat.
Každý z nás jistě zažil bezpočet situací, kdy byl pomluven, pošpiněn, ošlehán pálivým slovem. Jazyky druhých lidí jsou už takové… Mluvíme jednou řečí – češtinou, která jako i jiné jazyky světa bývá někdy velmi ošidná a zrádná. Mluvíme totiž v nastavení, které rozhodně není vždy zrovna průzračně hladivé a čisté.
Ve své podstatě tak i platí, že každý, s kým se potkáme, a také nepochybně i my samotní jsme jako Šimon Petr. V jeden okamžik z nás mluví Bůh a hned vzápětí je naše myšlení a naše vlastní slovo v odporu s Boží vůlí.
V evangeliu jsme dnes vyslechli tvrdá Ježíšova slova k Petrovi: "Jdi mi z cesty, satane! Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Ten příběh popisuje, že rozhovor byl velmi nepříjemný. Petr si sice Ježíše vzal nejprve stranou a káral jej mezi čtyřma očima, že Mesiáš, Hospodinův pomazaný nejvyšší Král a Kněz, nemůže trpět a být zabit. Petr věřil, že Ježíš je Hospodinův Mesiáš a zároveň měl k Ježíšovi velmi blízko. Ježíš si napřímo vyslechl Petrův odpor proti Boží vůli. A jak líčí vyprávění evangelia, poté se Ježíš hned obrátil a Petrovi doslova ukázal svá záda. Obrátil se a před sebou měl tak ostatní učedníky (kteří do té chvíle byli kdesi na pozadí). Ježíš totiž především viděl své učedníky a zcela vnímal potřebu své oběti. Neviděl tedy jen sám sebe, své blaho, své potřeby, neopíral se pouze o svůj rozum o člověka, ale o Boží vůli.
Proto si zavolal učedníky a řekl jim to nám známé: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne."
Představuji si, že v té chvíli, kdy Ježíš takto hovořil k ostatním učedníkům, byl Šimon Petr, stále ještě za Ježíšovými zády – a muselo mu být hrozně. Byl to horlivý, upřímný muž, kterého jistě těžce zasáhla Ježíšova slova. Také to že mu pro jeho podle něj dobře míněný názor Ježíš právě ukázal svá záda.
Ježíš však svými zády také zároveň ukázal Petrovi i směr kam a jak má jít. Dlužno říci, že Petr Ježíše nakonec následoval až do Jeruzaléma. Petrovo následování, jak je známe, nebylo ani následně bez chyb. Sám Petr zapřel svými ústy Ježíše ještě nejméně třikrát, ale vracel se na cestu za Ježíšem. Opouštěl svůj rozum své hodnocení.
V listě Jakubově jsme dnes také četli velmi důležitou větu: "Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo."
Potíž je v tom, že dokonalí tak docela nejsme, býváme často "opilí", když ne alkoholem, tak docela jistě býváme opilí svým rozumem, viděním a sami sebou. Občas chybí každému jistá střízlivost, v níž se člověk nepokládá sám za Boha, ale podřídí se vůli nebeského Otce a vidí před sebou vyšší záměr. Tehdy vidí před sebou také ostatní lidi, rodinu, společenství, svět i vesmír.
Následovat Krista, znamená nechat za zády sami sebe někdy i s tak zakaleným rozumem a se svým vlastním křížem a zároveň milostí kráčet vpřed v naději, v síle víry a lásce, která se vydává. Amen
První čtení: Izajáš 50, 4-9a
Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci. Panovník Hospodin mi otevřel uši a já nevzdoruji ani neuhýbám nazpět. Nastavuji záda těm, kteří mě bijí, a své líce těm, kdo rvou mé vousy, neukrývám svou tvář před potupami a popliváním. Panovník Hospodin je moje pomoc, proto nemohu být potupen, proto tvář svou nastavuji, jako kdyby byla z křemene, a vím, že nebudu zahanben. Blízko je ten, jenž mi zjedná spravedlnost. Kdo chce vést se mnou spory? Postavme se spolu! Kdo bude můj odpůrce na soudu? Ať ke mně přistoupí! Hle, Panovník Hospodin je moje pomoc.
Druhé čtení: Jakubův 3, 1-6a ( +3, 6 12
Nechtějte všichni učit druhé, moji bratří: vždyť víte, že my, kteří učíme, budeme souzeni s větší přísností. Všichni přece mnoho chybujeme. Kdo nechybuje slovem, je dokonalý muž a dovede držet na uzdě celé své tělo. Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, můžeme tak řídit celé jejich tělo. Nebo si představte lodi: Jsou tak veliké a jsou hnány prudkými větry, ale malé kormidlo je řídí, kamkoli kormidelník chce. Tak i jazyk je malý úd, ale může se chlubit velkými věcmi. Považte, jak malý oheň může zapálit veliký les! I jazyk je oheň.
Evangelium: Marek 8, 27-38
Ježíš se svými učedníky vyšel do vesnic u Cesareje Filipovy. Cestou se učedníků ptal: "Za koho mě lidé pokládají?" Řekli mu: "Za Jana Křtitele, jiní za Eliáše a někteří za jednoho z proroků." Zeptal se jich: "A za koho mne pokládáte vy?" Petr mu odpověděl: "Ty jsi Mesiáš." I přikázal jim, aby nikomu o něm neříkali. A začal je učit, že Syn člověka musí mnoho trpět, být zavržen od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a po třech dnech vstát. A mluvil o tom otevřeně. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat. On se však obrátil, podíval se na učedníky a pokáral Petra: "Jdi mi z cesty, satane! Tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!" Zavolal k sobě zástup s učedníky a řekl jim: "Kdo chce jít se mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne. Neboť kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde; kdo však přijde o život pro mne a pro evangelium, zachrání jej. Co prospěje člověku, získá-li celý svět, ale ztratí svůj život? Zač by mohl člověk získat zpět svůj život? Kdo se stydí za mne a za má slova v tomto zpronevěřilém a hříšném pokolení, za toho se bude stydět i Syn člověka, až přijde v slávě svého Otce se svatými anděly."