Jsem, který jsem, budu, který budu
Byli jste už někdy v naší věži Sboru kněze Ambrože, tedy až nahoře na střeše? Pokud ano, jistě mi dáte za pravdu, že těch 28 metrů dává výtečný rozhled. Samotná věž v tom rovinatém Hradci příliš výrazně viditelná není, ale pohled z ní je báječný. Není tam ale nikdy to správné kostelní ticho. I dole na chodníku proniká občas šum našeho města, ale tam nahoře je vše mnohem intenzivnější – auta, sanitky, vlaky lidé, ptáci, psi a hlavně šumí tam vítr. Kdyby naše věž byla dvojnásobně vysoká a my na ni vystoupali, od hukotu města bychom byli dál, ale foukalo by tam samozřejmě ještě víc. Současné větrné elektrárny jsou víc jak dvakrát větší než naše věž, rotor je umístěn v 80 metrech. Větrníky se samozřejmě nehodí do města, ale na místo, kde neruší a hlavně, kde to fouká. Větru se nedá poručit, ale je jistě dobré jej využívat.
V Ježíšově evangeliu čteme: "Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha." My lidé 21. století dobře víme, umíme popsat, jak vítr vzniká a říci, že se jedná o pohyb částic vzduchu v určitém místě atmosféry a že je to proudění, které je vyvoláno rozdíly v tlaku vzduchu a rotací Země a také se větrem projevuje síla a tření vzduchu. Tím popisem máme pocit, že vítr je nejen cosi přirozeného a nemáme příliš důvod jej spojovat s čímsi božským, což je možná ne zcela dobře.
Ve starých dobách měla podle izraelských představ země podobu kotouče plujícího v oceánu, nad nímž se klenulo nebe. Tam, kde se nebe dotýká moře, měli prý být komory, které jsou naplněné větry, které jsou hlídány a různě vypouštěny anděly. To, co naplňovalo mysl starého orientálního člověka úžasem, byla nezměrná síla a zdánlivá nepravidelnost větru. Proto se také Ježíšovi učedníci divili, že i vítr, i moře poslechli jejich mistra, když Ježíš utišil bouři na moři.
V biblickém světě, ale rozhodně není náhoda, že v Hebrejštině a také i řečtině, se používá jedno slovo pro vítr a zároveň i pro Ducha. Ona to nebyla jen jakási slovní hříčka, že v Biblické řeči splývá vítr s Duchem svatým. Dokonce jsou i teorie, že Boží jméno JHVH "Jsem, který jsem, budu, který budu", je snad narážkou na starobylé JH, což bylo označení pro letní, hřejivý vítr.
Chci tou poznámkou zdůraznit, že Bůh, Duch svatý a vítr má společného víc, než se strohému myšlení dneška může zdát. Vítr je vyjádřením pohybu, který my lidé odedávna využíváme – plachetnice, čištění a mletí obilí, nebo dnes ty zmíněné elektrárny. A vítr je také i znamením a symbolem pohybu, který se nás dotýká a k čemusi nás vyzývá, inspiruje.
V Bibli čteme o Abrahamovi, který měl odejít ze svého rodiště a jít do neznámé země. Uvěřil tomu, že díky tomuto "dobrodružství" k němu přivane požehnání a že on sám tímto pohybem také výrazně dopomůže k požehnání ostatních lidí a národů.
Ten vítr víry byl silný. Abram, nebyl žádný mladík, ale přesto se dal do pohybu. Nebyla tehdy žádná Bible, žádný zákon a on sám, tehdy ani ještě vlastně nebyl obřezán, ale tento praotec víry šel. Byl to to jen jeho vzdušný zámek a sen? Svědectví víry nám ukazuje, že ne. A ten známý příběh nám dokládá, že ten závan Boží milosti, měl a má velký smysl.
Také i my jsme zváni k pohybu. V našem případě to samozřejmě neznamená, že máme opustit své domovy a jít neznámo kam. Duch svatý, pokud alespoň trochu vnímáme jeho proudění, nás směřuje, abychom se slovy Ježíše narodili nově z vody, tedy abychom se každý den znovu a znovu opírali o svůj křest a rodili se také z onoho závanu Ducha.
Naše planeta s námi dolétla znovu do období meteorologického jara. Meteorologové pro své zpracování klimatických dat stanovili, aby si to zjednodušili, že celý březen, duben a květen jsou jaro. Církevní tradice nás před Velikonocemi volá k určité duchovní komplikaci, abychom vystoupali do výšin a v nadhledu si uvědomili svou nedostatečnost. A díky závanu Ducha svatého vešli zároveň i do hlubin svého já a v čase postu procházeli pokáním. Vědomím toho, že náš lidský duch potřebuje podporu toho dobrého větru.
Nově se narodit je výzva pro každý náš den. Není to jednoduché, nejde použít nějaké rychlé zkratky. Duchovní zápas života bývá velmi náročný. Jsme však postaveni nejen před nějaké úkoly a hrozbu trestu. Boží milost v Kristu, jak smíme věřit, nás doprovází i pro náš pohyb 5. březnem L. P. 2023. Pán Vám žehnej, moji milí, i do dalších dnů. Amen
První čtení z Písma: Genesis 12, 1-4a
I řekl Hospodin Abramovi: "Odejdi ze své země, ze svého rodiště a z domu svého otce do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země." A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.
Druhé čtení z Písma: Římanům 4, 13-17 (+ 4, 1-5)
Zaslíbení, že dostane svět za dědictví, nebylo dáno Abrahamovi a jeho potomstvu na základě zákona, nýbrž na základě spravedlnosti z víry. Kdyby dědici byli ti, kteří stavějí na zákoně, byla by víra zbavena smyslu a zaslíbení zrušeno. Zákon s sebou nese Boží hněv: kde není zákon, není ani přestoupení zákona. Proto mluvíme o spravedlnosti z víry, aby bylo jasné, že je to spravedlnost z milosti. Tak zůstane v platnosti zaslíbení dané veškerému potomstvu Abrahamovu – nejen těm, kdo stavějí na zákoně, ale i těm, kdo následují Abrahama vírou. On je otcem nás všech, jak je psáno: "ustanovil jsem tě za otce mnohých národů". Je naším otcem před tváří toho, v nějž uvěřil, před Bohem, který dává život mrtvým a povolává v bytí to, co není.
Evangelium: Jan 3, 1-8 (+3, 9-17)
Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: "Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním." Ježíš mu odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží." Nikodém mu řekl: "Jak se může člověk narodit, když už je starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit." Ježíš odpověděl: "Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch. Nediv se, že jsem ti řekl: Musíte se narodit znovu. Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha."