Ježíš není jen dobrý kouč a trenér

Předpokládám, že nikoho z nás nebude nijak tížit a nebudeme smutní, když bychom slyšeli takto bez obalu pronesenou větu, výzvu a předpověď v jednom: "Nebude-li o mnoho přesahovat vaše fotbalové umění, tedy celou kompaktnost týmu současných argentinských fotbalistů, zcela jistě se nestanete mistry světa." On je to naprosto logický soud.

Argentina se před více jak měsícem stala mistrem světa ve fotbale a kdybychom chtěli být mistry světa my, museli bychom být lepší než oni... Takovou ambici (být fotbalovými mistry světa) však podle všeho nemá zde mezi námi nikdo z nás a je i víc než pravděpodobné, že mnohým lidem v kostele bývá fotbal i lhostejný, což je ve vší souvislosti naprosto v pořádku.

Co však nám všem v kostelích není lhostejné, je Boží království. Vědomí Boží lásky a moci, nás přivádí k Bohu. Chceme být s ním a jednou i plně spočinout v jeho náruči.

Čteme dnes v evangeliu: "Nebude-li o mnoho vaše spravedlnost přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského." (Mt 5,20) Tak promlouval Ježíš ke svým učedníkům a zástupu. A nás, sestry a bratři, jistě z takových Ježíšových slov musí nutně mrazit.

Farizeové a zákonici byli tehdy jednoduše řečeno skuteční mistři. Byli to skvělí lidé, naprosto poctiví, autentičtí a důslední ve víře. Od mládí byli vyučováni Božím zákonům a jen těžko se na nich hledaly nějaké chyby. Copak to ještě jde, být lepší než oni? A není ten Ježíš jen jakýsi trenér, který chce motivovat, aby lidé kolem něj podali lepší výkon?

Ono to ale spíš na první pohled vyznívá, jako by si Ježíš neuvědomoval, koho má před sebou. Ježíšovi učednici nijak nepatřili mezi výkvět společnosti. A i kdyby ano, dav, který byl tehdy s Ježíšem na hoře, byl složen z lidí opravdu všelijakých. Byli zde různí zvědavci, ztroskotanci, lidé nemocní a různě slabí.

Zpočátku se jim muselo velmi hezky poslouchat, že oni - právě oni, jsou světlo světa a solí země, že jsou tím dobrým kořením pro svět. Ale onou pravdivou skutečností je, že jejich spravedlnost nepřesahovala ani o trochu, natož o hodně spravedlnost zákoníků a farizeů.

A pokud tato Ježíšova slova, sestry a bratři, vztáhneme na sebe, ani nám se nemůže daný text poslouchat lehce. Zda se, že Ježíš chce posluchače všech věků popíchnout k lepšímu výkonu. Kdyby Ježíš byl jako ten zmíněný trenér, jeho řeč by měla smysl. Slova o tom, že kupříkladu fotbalovým tým může lépe zářit ve sportovním světě, být dobrou solí pro celou soutěž, ale musí být lepší než ostatní, podobná slova říká jistě kdejaký kouč.

Motivace je důležitá, a zvláště mladí sportovci ji musí slyšet stále dokola. Ale my? Dovolím si, sestry a bratři, nepříjemně konstatovat, že nám všem, jak se říká "už ujel vlak." Naše spravedlnost není větší než u farizeů a zákoníků a jen stěží je můžeme předběhnout. Jistě musíme se snažit být dobrými lidmi a budeme se snažit být lepšími, ale dobře už tušíme, že i kdybychom se ve své obětavosti ve víře roztrhali, nemusí to stačit.

Ježíš však není jen motivační pracovník, dobrý kouč a trenér, my všichni, kteří jsme kolem něj shromáždění a nehledě na to, v jaké jsme momentální fyzické kondici či své mentální síle, smíme v něm spatřit také i svého Zachránce, Spasitele, Krista.

Být v něčem na čas mistrem je jistě příjemné. Argentina na dalším mistrovství světa ve fotbale v roce 2026 možná titul obhájí, ale možná také ne.

Naším obhájcem, sestry a bratři, je víra. Důvěra, že kromě výsledků našeho snažení být světlem světa a solí země, se spoléháme na něco víc, než je jen náš vlastní výkon.

Ano snažíme se a budeme se snažit být dobrými Božími dětmi, být těmi, kterým náleží Boží království, ale nemusíme se soustředit jen na sebe, vnímat ostatní jako konkurenty, či jen sami bojovat se zlem světa. Ve víře totiž nejsme odkázáni jen čistě na svůj vlastní talent, oběť, sílu a výkon.

Nasloucháme a jdeme cestou života důvěry v Krista, který je opravdu víc než jen náš trenér. Díky za tuto víru, Kriste. Amen

První čtení z Písma (varianta II): Izajáš 58, 9b-12

Odstraníš-li ze svého středu jho, hrozící prst a ničemná slova, budeš-li štědrý k hladovému a nasytíš-li ztrápeného, vzejde ti v temnotě světlo a tvůj soumrak bude jak poledne. Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody neztrácejí. Co bylo od věků v troskách, vybudují ti, kdo z tebe vzejdou, opět postavíš, co založila minulá pokolení. Nazvou tě tím, jenž zazdívá trhliny a obnovuje stezky k sídlům.

Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 2, 1-9

Ani já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství nadnesenými slovy nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že mezi vámi nebudu znát nic než Ježíše Krista, a to Krista ukřižovaného. Přišel jsem k vám slabý, s velkou bázní a chvěním; má řeč a mé kázání se neopíraly o vemlouvavá slova lidské moudrosti, ale prokazovaly se Duchem a mocí, aby se tak vaše víra nezakládala na moudrosti lidské, ale na moci Boží. Moudrosti učíme, ale jen ty, kteří jsou dospělí ve víře - ne ovšem moudrosti tohoto věku či vládců tohoto věku, spějících k záhubě, nýbrž moudrosti Boží, skryté v tajemství, kterou Bůh od věčnosti určil pro naše oslavení. Tu moudrost nikdo z vládců tohoto věku nepoznal; neboť kdyby ji byli poznali, nebyli by ukřižovali Pána slávy. Ale jak je psáno: "Co oko nevidělo a ucho neslyšelo, co ani člověku na mysl nepřišlo, připravil Bůh těm, kdo ho milují."

Evangelium: Matouš 5, 13-20

Ježíš řekl svým učedníkům: "Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích. Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by však zachovával a učil, bude v království nebeském vyhlášen velkým. Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského."