Jan Křtitel říkal to, co i my známe už ze školky
Možná si někdy všimnete, že na vašem svátečně nazdobeném stole vedle třetí rozžaté adventní svíce, leží předmět, který tam příliš nepatří. Já si dnes všiml nabíječky na mobil. Těch jistě máme, každý z nás doma hned několik, možná ještě od starých mobilů. Podobná zařízení se ale také používají pro nabíjení vysavačů, nebo se jím nabíjí nářadí pro domácí kutily a celá řada další možných přístrojů. Zjednodušeně řečeno transponují elektrickou energii 220 voltů střídavého proudu, tak jak příslušné zařízení potřebuje, aby se nabilo.
Platí však, že nejen přístroje a stroje, ale také člověk potřebuje občas, jak se říká, "dobít baterky". Kromě jídla, pití, výživy pro tělo, potřebujeme také i duchovní nabití. Někomu stačí malá procházka, rozhovor s přáteli, poklid u dobré knihy či filmu. Potřebujeme také mít dobrý pocit z vydařené práce, z úkolu, který před námi vyvstal a tak dále, a tak dále. Pro věřícího člověka je nepochybně takovou duchovní "nabíječkou" modlitba, návštěva bohoslužeb, společenství a četba Bible.
A proto jsme si dnes i vyslechli opět a znovu, část příběhu o Janu Křtiteli. To vyprávění známe jistě my všichni velmi dobře. Nepřekvapí nás na něm zřejmě nic nového, a přesto každý Advent a také v postní době se k Janu Křtiteli znova a znova vracíme, aby nás "nabíjel" čerstvou energií. Dostáváme totiž díky němu skrytou odpověď na to, jak máme žít své dny – tedy evangelium přináší jen jistou zkratku. Když se jej ptali celníci a vojáci, jeho odpověď byla průzračně jednoduchá, stejně jako když se jej ptali zástupy. Celé jeho působení může shrnout do věty čtyř úkolů: 1. Člověče, k Bohu chovej svatou bázeň a čiň pokání a vůči lidem. 2. Nemysli jen na sebe, ale i na druhé a rozdávej potřebným. 3. Nepodváděj, buď poctivý neber nikomu víc, než je správné. 4. Nikomu nečiň násilí.
Jan nám skutečně nepřináší něco nového, něco – co bychom neslyšeli bezpočtukrát už ve školce. Ostatně svou zvěstí nebyl ničím nově objevným, ani pro své současníky, ale zřejmě svou naléhavostí dokázal přimět druhé, aby se zastavili a chtěli nabrat duchovní sílu pro život. A tu jak jsme poznali, potřebujeme také i my, viďte? Náš život je plný napětí, ovšem ale různě střídavého napětí, nestálého a všelijak proměnlivého. Proto nám nestačí tak docela udržet vždy ve stejné rovině ty čtyři jednoduše shrnuté nápovědy od Jana Křtitele.
Přesto se pokusím Vám i sobě připomenout jednu nejzákladnější "duchovní nabíječku", která je pro věřícího člověka vystavěna pro opětovnou posilu jeho vnitřní naděje a lásky. Můžeme dnes číst čtení z dávného proroka Sofonjáše – ten působil ve velmi stísněné době pro Izrael, v 7. století před Kristem, kdy, jak říká Bible, se Hospodin odmlčel a bylo to období jisté duchovní vyprázdněnosti mezi lidmi. Prorok Sofonjáš inspiroval mnohé, když zaznamenal: "Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská." Sf, 3,14
Podobně i apoštol Pavel, který pobýval svého času ve vězení, napsal v těch chvílích Filipským, jak jsme dnes slyšeli: "Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí." Fp 4,4-5
Radost víry je nepochybně tedy čímsi, co nás opakovaně smí podpírat, nabíjet naše náboženství i pohled dnů všedního života. A jak se připojit na proud radosti víry, jak radost přetransformovat do chodu našich potřeb, jak dobít onu někdy tak rychle opotřebenou sílu?
Kouzelný, jednoduchý prostředek samozřejmě nemáme. I když chodíme do kostela, nemáme vždy rty roztažené od ucha k uchu, ale jsme tu a čteme z Bible. Vedle obrazů z dávné historie prožíváme inspiraci pro modlitby v naší zcela konkrétní situaci života.
Modlitby jsou tou dobrou sítí, co nabijí radostí. Občerstvující síla, která dává odpověď na naše otázky, radost víry přináší pokoj, nadhled a ujištění. Kéž opět nacházíme tu námi vyzkoušenou a dobrou "nabíječku", pro naše volání a náš niterný rozhovor s Hospodinem.
Amen
První čtení: Sofonjáš 3, 14-20
Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduj se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého! V onen den bude Jeruzalému řečeno: "Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá." Posbírám ty, kdo jsou zarmouceni, odloučeni od slavnosti, neboť jsou z tebe; břemeno potupy na nich leží. Hle, já si to v onen čas vyřídím se všemi, kdo tě pokořují, zachráním chromou, shromáždím zapuzenou, dám jim chválu a jméno všude v zemi jejich hanby. V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím, dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, až změním váš úděl před vašimi zraky, praví Hospodin.
Druhé čtení: Filipským 4, 4-7
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Evangelium: Lukáš 3, 7-16 (+ 3, 17-18)
Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: "Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéci před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: >Náš otec jest Abraham! < Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a hozen do ohně." Zástupy se Jana ptaly: "Co jen máme dělat?" On jim odpověděl: "Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem." Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.