Dle proroctví má vstoupit světlo

Foto: Lukáš Bíba  

Dnes jsme ve čtení z Bible mohli hned dvakrát slyšet slova proroctví o zemi Zabulón a Neftálí. Evangelista Matouš zde cituje Izajáše s malou troškou nepřesností - buď užíval jiný text, nebo dost možná citoval proroka "zpaměti", ale význam zvěsti je tu naprosto shodný - vyjadřuje vizi, že lid žijící na okraji Izraele, lid ne zcela zájmu hodný bude jednou dle proroctví zasažen Božím světlem.

Co to znamenalo tehdy a co to znamená dnes? Náš sbor leží uprostřed města. V centru Hradce Králové je také i celá řada obchodů a služeb. Lidem se tu žije dobře - tedy, myslím dobře v porovnání třeba s těmi, kteří žijí zvláště v létě na okraji našeho města ve stanových táborech u řeky. Mluvím o bezdomovcích, kteří tu samozřejmě také jsou, protože mezi lidmi je veliká sociální propast.

Mezi lidmi žijícími v centru Izraele v Jeruzalémě a lidmi žijícími v zemi Zabulón a Neftálí, byla svým způsobem ovšem ještě větší propast. Nešlo tu až tak o sociální rozdělení, ale bylo tu zcela zřejmé jisté duchovní rozdíly. Země Zabulón a Neftálí, byly tehdy územím, které bylo vystavěno vlivu cizích národů a pohanských model. Z pohledu Izraele to bylo území, které bylo ponížené a zničené. Ovšem ale právě sem a to je to překvapivé - dle proroctví má vstoupit světlo. Nebo jinak řečeno právě sem má vstoupit naděje. Skutečná naděje, která vše oživuje a má svůj přesah i do říše všech ztracených a dokonce i těch, kteří jsou mrtví. To je to úžasné slovo - poselství proroka.

Evangelista Matouš vidí v Ježíšově rozhodnutí usadit se v Galileji, právě v té zavržené oblasti, jakési jeho vnitřní ztotožnění s tím, že on Ježíš může být nadějí, světlem i těm, kteří stojí na okraji. I před nás je takto vystavěna zvěst, že Kristus je tu i pro ty, kteří se cítí být vyřazeni ze života s Bohem a jsou třeba i na okraji lidského zájmu. Víra totiž propojuje každého člověka s Bohem a zároveň i dopřává tak jisté svornosti mezi lidmi.

Dosáhnout harmonie mezi lidmi, setřít mezi námi rozdíly, je ovšem také stále lidsky složité. Církev sice už v počátku vznikla právě proto, abychom chápali a prožívali, že rozdíly mezi námi jsou před Bohem vyhlazeny. Ale už od počátku církev bojuje s propastmi, které mezi námi zcela přirozeně vznikají. Četli jsme z prvního listu do Korintu o velmi nepříjemném rozkolu, který tam vznikl.

Nějaký spor by jistě mohl vygradovat i mezi námi, sestry a bratři, kdybychom teď kupříkladu chtěli otevřít to, co nyní hýbe Českem - tedy téma prezidentských voleb. Mohlo by jistě snadno dojít k tomu, co se teď stává mezi přáteli i v rodinách, že se lidé začnou dohadovat a třeba i ostře přít. Snadno totiž nastává rozdělení mezi lidmi tím, že se někdo podobně jako kdysi v Korintu hlásli k Petrovi, Pavlovi, Apolovi, nebo nyní v našem případě k Andrejovi...Propasti mezi lidmi vznikají většinou z pocitu překvapení, ohrožení a odstupu. Lidé v Jeruzalémě se cítili být lidem z Galileje velmi vzdáleni onou propastí, ta otázka byla živá "co odtamtud může vzejít dobrého?" (J 1,46) a platilo to i naopak.

Nás ovšem nespojují lidské emoce a vlastně nás nikdy nespojuje příliš ani lidská moudrost, ale jak říká apoštol Pavel, nás v církvi spojuje bláznovství, tedy ona paradoxní a překvapující dobrá zpráva o kříži. Spojuje nás evangelium o světle, naději, co prozařuje temnotu života i smrti.

Jde jen o to, zda také i my slyšíme Kristovo: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Mt 4,19

Jít za Kristem dnes už samozřejmě neznamená opustit mnohé, nechat vše tak jak je, zpřetrhat rodinné podnikání i vztahy, tak jak to učinili Ježíšovi první učedníci. Ale je tu stále platná výzva, jít v životě cestou víry a pomáhat všem tonoucím. Utkat onu pevnou síť dobrých vztahů a pracovat s ní a nacházet svornost i přes rozdíly, které mezi námi jsou. Světlo naděje nad námi stále září. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 8, 23-9, 3 (9, 1-4)

Avšak tato sklíčená země ponurá nezůstane. Jako zprvu byla země Zabulón a země Neftalí zlehčena, tak nakonec bude přivedena ke cti s Přímořím a Zajordáním i Galileou pronárodů. Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Rozmnožil jsi národ, rozhojnil jsi jeho radost; budou se před tebou radovat, jako se radují ve žních, tak jako jásají ti, kdo se dělí o kořist. Neboť jho jeho břemene a hůl na jeho záda i prut jeho poháněče zlomíš jako v den Midjánu.

Druhé čtení z Písma: 1. Korintským 1, 10-18

Prosím vás, bratři, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v moje jméno. Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu. Slovo o kříži je bláznovstvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě; nám, kteří jdeme ke spáse, je mocí Boží.

Evangelium: Matouš 4, 12-23

Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalím, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izajáše: "Země Zabulón a Neftalím, směrem k moři za Jordánem, Galilea pohanů - lid bydlící v temnotách uvidí veliké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti." Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské." Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Oni hned nechali sítě a šli za ním. O něco dále uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním. Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagógách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.¨