Chce být i v našem domě

Docela určitě příběh evangelia o vrchním celníkovi v Jerichu a velikém boháči Zacheovi jste dnes neslyšeli poprvé. (Nebo snad ano?) Předpokládám tedy, že většina z nás na tom bude tak, že když čteme tuto perikopu a víme, jak vše dopadne, tak je nám Zacheus vcelku sympatický. A to je vlastně ale špatně...

Jistě může nám připadat roztomilá představa, jak muž malého vzrůstu a možná i velkého bříška leze na strom, protože touží vidět Ježíše. Ale ono je na místě vidět toho muže spíše tak, jak jej viděli jeho spoluobčané a jeho podřízení.

To pak nebude hezký pohled. Jistě můžeme se ptát, proč zrovna on Zacheus odloží svou veškerou vážnost, a tak se vlastně před druhými zesměšní tím, že leze na strom. Proč chce zrovna on tolik poznat Ježíše? Je to jen zvědavost? Nebo cosi hlubšího? Ten text nám příliš nenapovídá. Pokud bychom Zachea znali osobně, asi bychom měli hned nějakou domněnku - co tím ten človíček zamýšlí. Chce mít nadhled? Chce mít pozici "odstřelovače", co má vše jak na dlani? Proč zrovna jemu, tolik nečistému člověku, může být dobré - chtít poznat, vidět Ježíše. Zvláštní na tom vyprávění je, že Ježíš toho celníka zná. Nevíme, zda je to Ježíšova jasnozřivost, nebo mu někdo prozradil, kohože to má Ježíš v koruně stromu nad sebou. Zacheus Ježíše nezná, ale Ježíš zná velmi přesně identitu muže ve větvích.

Jméno Zacheus znamená v překladu "čistý". On Zacheus ale čistý nebyl. Všichni v Jerichu to věděli a Ježíš to věděl také, a přesto řekl: :"Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě."

Přemýšlel jsem, ke komu bych Zachea přirovnal do dnešní doby. Žádné přirovnání není na místě, ale vzpomněl jsem si na jednu českou veřejnou osobnost, jméno říkat nemusím. Jeho příběh je totiž dostatečně známý. Stal se symbolem korupce, což zcela jasně prokázal soud, i když telefonní odposlechy nebyly uznány. On sám, byl před deseti lety zatčen s krabicí vína, kde bylo napěchováno sedm miliónů korun. Sice se ten dotyčný nikdy nepřiznal, ale nakonec byl usvědčen z mnoha nečistých "kšeftů".

Proč zrovna o něm mluvím? Nechci jej dávat kamsi nahoru na piedestál čehosi významného, či odpudivého, ale chtěl jsem si vybavit pro nás něco ze současných příběhů, aby vynikla jistá absurdita. Zkusme si představit - máme možnost jít k někomu na návštěvu, řekněme třeba na večeři. Ke komu půjdeme? Ke každému, kdo nás bude chtít poznat? Ne k tomu, koho alespoň trochu známe, u něhož alespoň malinko tušíme, že nám bude u něj dobře? Jistěže půjdeme raději k tomu, kdo má dobrou pověst, komu můžeme věřit, kdo je příjemný a návštěva nám může cosi dobrého dát. Ani nás nenapadne, přímo vecpat se k němu do bytu, kdo je nám, ať už jakýmkoli způsobem vzdálen.

Kristus je však ve zcela jiné roli. Ježíš přišel, aby hledal ty, kteří ho hledají. A jak nám i dnes vysvětluje: Přišel zachránit ty, kteří jej chtějí poznat jako svého Spasitele. Naše hodnocení lidí a jejich příběhů ve světle evangelia dostává jiný rozměr. Nejde v něm o pozemský nadhled, ale o naprosto odlišné vnímání.

My nutně rozlišujeme lidi vysoké, malé a různě sympatické. Vše se u nás všelijak posouvá. Boží láska je tu ale poněkud překvapivě naprosto pro všechny. Pro všechny - kdo touží po záchraně. Boží láska je tu pro ty, kdo na ni odpoví a nepřejdou ji jako cosi samozřejmého a uvědomí si její veliké bohatství.

Zacheus odpověděl víc, než po něm chtěl Zákon. Polovinu jmění, chtěl rozdat chudým, a ty které ošidil, prý těm to chtěl vrátit čtyřnásobně. Jak se mu to povedlo? To nevíme, ale ono to v podstatě ani není naší věcí, abychom dnes Zachea před Bohem hodnotili my.

Za to je rozhodně naší věcí, sestry a bratři, abychom, věděli, jak si stojíme před Bohem my. Jak odpovídáme na jeho lásku, na to, že on chce být, díky Kristu, díky jeho Duchu také i v našem domě. On chce být hostem v našem srdci, a to právě dnes. Díky za to poznání víry. Amen

První čtení: Izajáš 1, 13-18; Druhé čtení: 2. Tesalonickým 1, 1-4.11-12; Evangelium: Lukáš 19, 1-10