Čeho se lidé nejvíce bojí? Ničeho…

Připravuji si kázání. Čtu si dnešní evangelium a v něm Ježíšovo proroctví – slovo o strachu, který má přijít, kdy lidé budou zmírat očekáváním… A vzpomněl jsem si na známou slovní hříčku Sørena Kierkegaarda. Otázku s odpovědí tohoto slavného dánského teologa a filosofa: "Čeho se lidé nejvíce bojí? Ničeho…"

Kierkegaard si velmi výrazně uvědomil a ve svém myšlení jasně oddělil strach od úzkosti. Strach my lidé míváme z něčeho. Někdo se bojí pavouků, někoho straší jeho představy, co vše by se mohlo stát. Nejhorší ze všeho je ale úzkost. Úzkost z prázdnoty, z velké nicoty, či bezednosti. Chci tím říci, pokud se podíváme do propasti, může nás vyděsit, jak hluboké má dno. Nejvíce nás ale vyděsí, když nic nevidíme, jen tmu. Když hodíme kamínek, abychom vyzkoušeli, kde má dno a pokud neuslyšíme dopad vhozeného kamenu, ale jen ticho, prázdnotu a nic, přepadne nás úzkost.

Nebo jinak – jistě známe ty situace života, kdy máme za to, že jsme na dně. Na dně svých fyzických a psychických sil. Pokud se naše mentální dno s námi ještě více protrhne a pocítíme zmíněnou bezednost, to že se topíme v bahně nicoty, to je ta největší úzkost, jakou člověk může zakusit. Taková úzkost člověka naprosto ničí. Je to strach, úzkost z ničeho.

Ježíš v evangeliu své učedníky, a tedy i nás – varuje před dobou, která má přijít, která zachvátí celý svět a lidé budou zmírat strachem… Uplynulo už téměř dva tisíce let, bylo tedy už dva tisíce různých Adventů, ale ta všepohlcující, bezedná doba nepřišla... To sice můžeme konstatovat, ale na druhou stranu nezbývá než dodat, že úzkost, vyprázdnění, ztráta pevné půdy pod nohama, to velké nic, ta možnost se týká skutečně každého člověka. A my vidíme tolik rozbitých lidí, rozbitých vztahů, temného zla kolem sebe, a to není náhoda.

Proto Ježíš ty své varuje, vyzývá k bdělosti a veliké připravenosti, aby člověk neuvízl v pasti svého nevidění, neslyšení a chtěl vnímat, až se, jak říká Ježíš, až se zachvějí mocnosti pekelné. A je dobré umět rozlišit Kristův příchod, napřímit hlavu a pozvednout i své srdce.

Ta nabádající Ježíšova řeč má své opodstatnění. Je to výzva, abychom nacházeli sílu a cítili v duchovním rozměru namísto bezedné prázdnoty pevný bod díky své víře, naději a lásce. A to není jen jakási zbožná fráze, ale jasnozřivá skutečnost našeho niterného nastavení. Nabádající řeč si neodpustil pro nás ani apoštol Pavel v jeho 1. listu Tesalonickým. Apoštol Pavel vnímal svět, který je plný Boží přítomnosti. Chaos, prázdnotu, bezednost vnímal jako projev vzpoury a lidské nekázně. Cestu k Bohu nacházel v Kristu a možnou sílu pro křesťana nacházel v lásce, která se měla a má ve společenství křesťanů rozvíjet. Proto tak nabádá k lásce: "Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými."

Bezúhonnost a svatost je podle apoštola tedy cíl. Nejde tu však jen o jakýsi morálně etický cíl, ale o jasnou ochranu křesťana, před prázdnotou a strachem ze života či smrti. Láska je silou, ve které se celý svůj život učíme přibližovat jeden k druhému, neubližovat si a pomáhat v růstu. V církvi bychom se měli umět nasadit jeden pro druhého, být si oporou a inspirací. Proč? Protože před křesťany se otevírá živé svědectví o velké Boží lásce. Lásce, která překračuje veškerou prázdnotu, a dokonce i samu smrt.

Člověk je díky víře zahrnován milostí, v níž je schopen vnitřně obstát i přes svůj různý strach. I přes svou úzkost, propast bezmoci a temnotu života smí člověk znova slyšet ujištění od svého nebeského Otce. Proto jsme se i zde sešli, milé sestry a milí bratři, abychom z hloubky své víry slyšeli živě hlas naděje a cítili dopad Boží lásky v našem nitru. Kéž se tak opět stane. Amen

První čtení: Jeremjáš 33, 14-16

Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy splním to dobré slovo, které jsem vyhlásil o domě Izraelově a o domě Judově. V oněch dnech a v onen čas způsobím, aby Davidovi vyrašil výhonek spravedlivý, a ten bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V oněch dnech dojde Judsko spásy, Jeruzalém bude přebývat v bezpečí a takto jej nazvou: >Hospodin – naše spravedlnost<.

Druhé čtení: 1. Tesalonickým 3, 9-13

Jakou chválou se můžeme Bohu odvděčit za všecku tu radost, kterou z vás máme před jeho tváří? Ve dne v noci vroucně prosíme, abychom vás mohli spatřit a doplnit, čeho se nedostává vaší víře. Sám náš Bůh a Otec i Ježíš, náš Pán, kéž připraví naši cestu k vám! Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.

Evangelium: Lukáš 21, 25-36

Ježíš řekl: "Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách a na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti pekelné se zachvějí. A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou. Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko." Vypravoval jim podobenství: "Podívejte se na fíkovník nebo jiný strom: Když se už zelenají, sami víte, že léto je blízko. Tak i vy, až uvidíte, že se toto děje, vězte, že je blízko království Boží. Amen, pravím vám, že nepomine toto pokolení, než se toto všechno stane. Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. Mějte se na pozoru, aby vaše srdce nebyla zatížena nestřídmostí, opilstvím a starostmi o živobytí a aby vás onen den nepřekvapil jako past. Neboť přijde na všechny, kteří přebývají na zemi. Buďte bdělí a proste v každý čas, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka."