Bůh očekává od lidí dobré ovoce života

"Co vše se nám již tohoto dne 8. října 2023 od rána podařilo?" Předpokládám, že nás poněkud tato otázka zaskočí, protože povětšinou nijak zvlášť nehodnotíme, nechválíme se za celé množství kroků, které jsme udělali po probuzení ve svém bytě, pro sebe nebo při cestě sem do našeho kostela.

Nejásáme nadšením, že jsme si udělali ráno oblíbený nápoj a připravili snídani. Třeba takový obyčejný chléb namazaný máslem, nás nikterak nenutí k přílišné chvále naší vlastní zručnosti. To, že dokážeme patřičně rozmístit mléčný tuk v daném prostoru krajíce, nás jistě nesměřuje, abychom se kdovíjak dmuli pýchou, nicméně jistá stopa vděčnosti a radosti ze života by nás podle všeho alespoň trochu mohla tu a tam naplňovat.

Před stolem Páně našeho kostela máme nyní vystaveny plody letošní úrody. Pro oči je tak připravena další jistá pobídka, abychom si uvědomili, že přichází podzim a že letošní rok se pomalu začal chýlit ke svému závěru.

Jaká byla letošní úroda? Statistika v České republice říká, že například letošní úroda obilí byla sice menší než vloni, ale byla zhruba v pětiletém průměru. Za to je údajně ale letos menší úroda ovoce, asi o 16% oproti dlouhodobému průměru. Meruňky postihly mrazy a propad byl také u českých švestek a jablek. Bohatství úrody není samozřejmé. Ono vlastně nic není v životě samozřejmé. Ani ten chléb s máslem, i když na to třeba pozapomínáme, není tak docela samozřejmý. Ano, my stále můžeme vyjadřovat chválu Bohu Otci i životu jako takovému. A zároveň se můžeme znovu zamyslit nad svou vlastní úrodou. Čím opravdově přispíváme pro růst Božího království? Co se nám daří, a co dobrého jsme už dokázali?

Nemusíme hned nutně vnímat ten velký dluh, co vše jsme ještě nestihli letos udělat a co vše jsme učinili nedobře, co bychom učinili lépe, kdybychom mohli vrátit čas.

V Bibli čteme příběhy, které nás inspirují a směřují, abychom byli vděční a zároveň nacházeli sílu do všech proměn života a světa. Prorok Izajáš v dnešním čtení přináší znepokojivé konstatování, že Hospodin se o Boží lid výtečně postaral. To je ten obraz opečovávané vinice, která měla dobré podmínky, ale nakonec vydala jen plané plody. Nebo jinými slovy – Bůh očekával od lidí dobré ovoce života, ale výsledek byl prachmizerný. V tom obrazném vyprávění zaznívá i Boží otázka, co měl udělat lépe? Vinice byla na dobrém místě, byla tu krásná půda, kterou on zkypřil, nasadil ušlechtilou révu a hlídal ji a pak byl oprávněně zklamán.

Důvod mizerné úrody, otevírá Ježíš ve svém podobenství, které na proroka Izajáše přímo navazuje. Byli to správcové, kteří dostali vinici do dočasného pronájmu a měli se o ni náležitě starat a odvést díl dobré úrody. Správcové se však projevili tak, že se ukázalo, že mysleli jen na svůj prospěch. Byli to správcové chamtiví, nepřipouštěli si, že vše na světě je pouze dočasné, pominuli právo a nárok svého Pána – Hospodáře, který oprávněně vyžadoval dobrý díl své úrody. Ježíš i proto vypráví, že služebníky a posly toho hospodáře, správcové zbili a kamenovali a jeho vlastního syna, a tedy i dědice vyvlekli z vinice a na neutrálním místě zabili, aby podezření nepadlo na ně. Co však udělá hospodář? Vše odkryje a přichází trest – v tom je Izajášovo i Ježíšovo podobenství naprosto shodné.

Evangelium se ovšem nestrefuje jen, do tehdejší situace a času – viníkem špatné úrody byli tehdejší velekněží a vůdcové lidu, jak Ježíš o nich tvrdě hovoří, a hlavně chce ovšem cosi říci i nám. Bylo by jistě pohodlné, kdybychom, chtěli tvrdit, že i viníkem dnešního stavu světa, jsou jen současní vůdcové, ale to nebude poselství evangelia. Jistě, komu je hodně svěřeno, od toho se hodně očekává a nese věští díl odpovědnosti, ale ono také platí, že my všichni neseme každý individuálně díl za tu svou úrodu.

Evangelium, nás jednotlivce nezbavuje odpovědnosti, za to však staví možnost jiného životního základu a tím je Kristus. To je ten kámen úhelný, o který se roztříští veškerá naše lidská chamtivost, omezenost, hloupost a nadutost.

Jistěže jsme ovlivňováni, také těmi lidmi, kteří stojí vedle nás a nad námi, ale stále jsme i my zodpovědní za svou stavbu života. Někteří biblisté poukazují, že kamen úhelný je takzvaný "klenák", tedy kámen, který je nahoře uprostřed, drží klenbu pohromadě a bez něj se stavba rozpadne…

Nemůžeme být sice hrdí na celkovou, dosavadní úrodu svého života, ale smíme být vděčni za Krista, který nám pomáhá se posunout a proměnit to, s čím nedokážeme pohnout. On je zcela naší dobrou úrodou. Amen

První čtení z Písma: Izajáš 5, 1-6 (+5, 7)

Zazpívám svému milému píseň mého milého o jeho vinici: "Můj milý měl vinici na úrodném svahu. Zkypřil ji, kameny z ní vybral a vysadil ušlechtilou révu. Uprostřed ní vystavěl věž i lis v ní vytesal a čekal, že vydá hrozny; ona však vydala odporná pláňata. Teď tedy, obyvateli Jeruzaléma a muži judský, rozhodněte spor mezi mnou a mou vinicí. Co se mělo pro mou vinici ještě udělat a já pro ni neudělal? Když jsem očekával, že vydá hrozny, jak to, že vydala odporná pláňata? Nyní vás tedy poučím, co se svou vinicí udělám: Odstraním její ohrazení a přijde vniveč, pobořím její zídky a bude pošlapána. Udělám z ní spoušť, nebude už prořezána ani okopána a vzejde bodláčí a křoví, mrakům zakážu zkrápět ji deštěm."

Druhé čtení z Písma: Filipským 3, 4b-14

Pro něho jsem všecko ostatní odepsal a pokládám to za nic, abych získal Krista a nalezen byl v něm nikoli s vlastní spravedlností, která je ze zákona, ale

s tou, která je z víry v Krista – spravedlností z Boha založenou na víře, abych poznal jej a moc jeho vzkříšení i účast na jeho utrpení. Beru na sebe podobu jeho smrti, abych tak dosáhl zmrtvýchvstání. Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratři, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.

Evangelium: Matouš 21, 33-46

Ježíš jim řekl: "Což jste nikdy nečetli v Písmech: »Kámen, který stavitelé zavrhli, stal se kamenem úhelným; Hospodin to učinil a je to podivuhodné v našich očích«? Proto vám pravím, že vám Boží království bude odňato a bude dáno národu, který ponese jeho ovoce. Kdo padne na ten kámen, roztříští se, a na koho on padne, toho rozdrtí." Když slyšeli velekněží a farizeové tato podobenství, poznali, že mluví o nich. Hleděli se ho zmocnit, ale báli se zástupů, protože ty ho měly za proroka.