A cesta se má napřímit...

Předevčírem jsem na svých cestách s potěšením sledoval, jak pokračuje výstavba dálnice D35 u Vysokého Mýta. Té stavby si nelze nevšimnout, když se jede z Hradce do Litomyšle a na Olomouc je tu vidět čilý stavební ruch.

Sice kritici poukazují, že třeba v takovém Polsku se staví dálnice rychleji a levněji než u nás a zřejmě je to i pravda, nicméně jako laik musím smeknout před uměním našich stavařů. U Vysokého Mýta je kopec zvaný Homole a nyní je zde i v noci čilá stavební činnost, razí se zde tunel podle toho kopce také pojmenovaný tunel Homole. Tedy nejprve se před ražbou kopec zpevnil betonovými injektážemi a nyní se už začalo vrtat a je naplánováno, že v Adventu roku 2026 zde poprvé pojedou spokojení motoristé.

Stavět silnice nebylo nikdy levným a snadným podnikem. A nutno říci, i přes všechno současné úsilí a obdivuhodný um, není zcela vždy možné a praktické, aby silnice byly bez jakýchkoliv zatáček – dokonalé přímky a bez jakéhokoliv navýšení v perfektně stálé rovině. Už i Jan Křtitel výrazně nabádal, že se má cesta a vše napřímit. Cesta člověka k Bohu. Jan svým slovem přímo navázal na dávného proroka Izajáše. Ve svých promluvách Jan Křtitel otevírá znovu text Písma, který byl pro Jana zhruba minimálně šest století starý, ale stále velmi inspirativní.

Evangelista Lukáš vůbec neupozorňuje na to, že Jan Křtitel žil asketickým životem a že se zvláštně oblékal do velbloudí srsti a koženého pasu, že jedl pouze kobylky a med divokých včel. To podle Lukáše nebylo až tak důležité, jako bylo podstatné Janovo kázání, které kupodivu velmi upoutalo pozornost Janových současníků a které bylo s dávným Izajášem naprosto srostlé. Izajáš byl pro Jana duchovní stravou a hávem, který dával napovrch své služby, a byl pro Jana zřetelným ukazatelem, jak lidé mají žít. Prorokem Izajášem je také značně inspirována kniha Báruk. Ostatně těch odkazů na Izajáše najdeme v Bibli celou dlouhou řadu. Izajáš je postava, která nese v sobě neklid překotné doby a cestu k Hospodinu. Ta cesta, cesta k Bohu, má být podle výzvy Izajáše skutečně rovná, má být přímá, bez pahorků a propastí.

Proč to bylo tak aktuální slovo v době Izajáše a proč to potřebovali slyšet i v té zcela jiné době Jana Křtitele? A je ta Izajášova výzva aktuální i dnes u nás?

Říká se, že čeština obohatila světový jazyk o slovo "robot" díky Karlu Čapkovi a také jsme přispěli slovem "tunelování" a to bylo "díky" 90. letům minulého století, kdy u nás docházelo k velkým finančním machinacím, které termín tunelování účelově zvýraznilo.

Různě křivého a do temnoty nastaveného je toho mezi lidmi ale vždy a naprosto všude velmi mnoho. Každá doba si nese svou povrchnost i "tunelové" zakrytí. Lidský vztah k Bohu, ale také naše vztahy k sobě navzájem jsou různě přetrhány, narušeny, anebo jsou v těžké "výstavbě" – kde je stále plno duchovní špíny, bláta, zmatků a nedobře nastavěných termínů. Zkrátka a dobře stavba života, naše propojení s lidmi a spojení s Bohem bývá všelijak rozbité, protože i my sami lidé býváme v sobě různě rozbití, nespokojení, naštvaní a slabí.

Dobře ale tušíme, že bychom něco měli dělat, že stále je, dokud dýcháme – možnost něco podniknout z naší strany. Naše cesta k Bohu k lidem i k sobě samým má být vyrovnána. Naše lidské "křiváctví" má být opuštěno. To není jen jakési moralistická výzva plná těžké etiky, ale jde o naše niterné duchovní nastavení. Nebo jinými slovy – zda chceme, aby cesta našeho nebeského Otce k nám byla co nejvíce napřímena. Zda jej chceme vidět, jak k nám On přichází do života, zda jej chceme slyšet, jak k nám On promlouvá.

Proroctví nese v sobě nejen výzvu, abychom se snažili, ale také i ujištění, které se týká každého člověka, jak jsme vyslechli z Izajáše a Jana Křtitele: "Každý tvor uzří spasení Boží."

Každého člověka se dotýká možnost spásy a je jen na něm – pouze na nás, sestry a bratři, co s námi ta zpráva bude dělat. Amen

První čtení: Báruk 5, 1-7 (+5, 8-9)

Odlož, Jeruzaléme, roucho smutku a trápení a navěky se oblékni důstojností slávy od Boha. Přioděj se pláštěm spravedlnosti od Boha, vlož si na hlavu čelenku slávy Věčného. Neboť Bůh ukáže tvou nádheru všemu pod nebem. Navěky budeš od Boha nazýván "Pokoj spravedlnosti a sláva bohabojnosti". Vzchop se, Jeruzaléme, postav se na výšině, ohlédni se na východ a pohleď na své děti shromážděné slovem Svatého od slunce západu až po jeho východ, jak se radují, že Bůh se na ně rozpomněl. Vyšly od tebe pěšky odvlečeny nepřáteli, ale Bůh je k tobě přivede, obklopené slávou jako královský trůn. Bůh totiž uložil, aby byla snížena každá vysoká hora i odvěké pahorky, aby byly vyplněny propasti a země urovnána, aby Izrael bezpečně kráčel ve slávě Boží.

Druhé čtení: Filipským 1, 3-11

Děkuji Bohu svému při každé vzpomínce na vás a v každé modlitbě za vás všechny s radostí prosím; jsem vděčen za vaši účast na díle evangelia od prvního dne až doposud a jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista. Vždyť právem tak smýšlím o vás všech, protože vás všechny mám v srdci jako spoluúčastníky milosti, i když jsem ve vězení, zodpovídám se před soudem a obhajuji evangelium. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech vroucně toužím v Kristu Ježíši. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Evangelium: Lukáš 3, 1-6

V patnáctém roce vlády císaře Tiberia, když Pontius Pilát spravoval Judsko a v Galileji vládl Herodes, jeho bratr Filip na území Itureje a Trachonitidy a Lyzanias v Abiléně, za nejvyššího velekněze Annáše a Kaifáše, stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpuštění hříchů", jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: >Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží<.