Vzpomínám si, že jako dítě školou povinné jsem obvykle v tento čas takto květnu s velkou netrpělivostí vyhlížel letní prázdniny. Tedy já se na ty velké prázdniny těšil obvykle hned už od 1. září, ale vybavuje se mi, že v květnu to těšení dostávalo reálnou podobu a nebylo jen jakousi vzdálenou vizí, bláhovým snem.
Barevné peří, jistá chůze, notná dávka sebevědomí, ano to je kohout. Mimo jiné prastarý symbol nejen žárlivé lásky, ale také i plodivé síly a života jako takového. Naši čeští jazykovědci si ale nejsou naprosto a zcela jisti, odkdy a proč se vodovodní baterie nazývá zároveň i vodovodním kohoutkem. Proč ne třeba vodovodní slepičkou, nebo houserem?...
"Já jsem dobrý pastýř." Tato věta zní evangeliem na dnešní den. Je to velmi důležitá věta a určitě jsme ji slyšeli mnohokrát. Jedná se také o vcelku oblíbené čtení evangelia – například při uvádění nového faráře, nebo při jeho svěcení. Ta věta v sobě nese skrytý podtext, otázku: "Jaký asi bude ten nový farář pastýřem, jak bude zvládat svůj úřad?"...